Kauza Palas aneb Volič to snese
Hejtman Moravskoslezského kraje a kandidát do Senátu Jaroslav Palas je zřejmě nejobskurnější figura, jakou sociální demokraté disponují. Dá se pochopit, proč tuhle figuru nasunuli do senátních voleb. Předpokládají, že běžný volič má v hlavě řezanku. Konec konců, běžný volič snesl na kandidátkách - a zvolil je - neméně podezřelé figury kandidující za Občanské demokraty do magistrátu, takže Zdeněk Tůma se může těšit, že bude mít na svém magistrátu, pokud ho tam mafiáni pustí , mimo jiné v Praze i pěknou pakáž. A volič to snáší, proč by neměl snést Palase v senátu? Přirozeně, že sociální demokraté figurou Palase ztrácejí jakékoli právo kázat někomu něco o korupci. Ale opět - budou kázat dál.
Volič to snese.
26 procent daně na fotovoltaiku
O nesmyslnosti fotovoltaické takzvaně zelené energetiky se vědělo předem. Výsledek: namaštění kapsy spekulantů, zničená zemědělská půda a náklady ponese občan. Stačilo pro tuhle obludnost nezvednout v poslanecké sněmovně ruku. Byli varováni, vědělo se o tom, udělali to.
Teď se je na stole 26procentní daň. Věru krásné řešení! Pánové s dlouhými prsty si to nenechají líbit. Konec konců, je to jedno, z čeho jim ty zisky poplynou, jestli z drahé elektřiny, kterou zaplatí občan, nebo z vyhraných arbitráží, které zaplatí občan.
A zelení inženýři nám jistě rádi připraví další lahůdku, po fiasku s větrnými a fotovoltaickými elektrárnami.
JAK ŽIVOT JDE: Těžká práce
Samozřejmě to není moje těžká práce. Nemám těžkou práci. Mám snadnou práci. Sedím na zadku a píšu anebo pobíhám s foťákem a fotím a pak si zase sednu na zadek. Těžkou práci odvádějí například mužové, kteří tady u nás v saťásku ve Zvoli opravují silnici, kterou zprasili před lety jejich předchůdci. Důsledkem dávného zprasení se silnice na mnoha místech propadá. Takže je nutno poškozená másta asfaltu vyříznout, do prohlubní nasypat štěrk, zhutnit a zalít novým asfaltem. V naší ulici je takových míst pět, každé o rozměru středního koberce do obýváku.
Mužové přicházejí v půl osmé ráno a strašně dřou. Ne každý den, proboha! Byli tu včera, tedy ve středu. Tyto řádky píši dnes ve čtvrtek v šest ráno, to tu samozřejmě ještě nejsou, dostaví se, pokud se dostaví, až budu pryč, v rozhlasovém studiu. No a v deset odcházejí na svačinu, pak se ještě kolem poledne objeví a po druhé hodině po nich není ani stopy. V pátek samozřejmě taky ne.
Touto metodou opravili už jednu ulici, začali před měsícem.
Měli by dostat nějaký příplatek nebo bonus, nejspíš... Když tak strašně dřou.