Číňané přicházejí
Číňané hodlají za deset let přistát na Měsíci. Tím bude převzetí štafety dokonáno. Ještě chvilku se budeme ofrňovat nad lácí čínských výrobků, tak se Evropa a Amerika ofrňovala v šedesátých létech nad Japonskem.Pamatujete na film Báječní muži na létajících strojích? Vážně tam brali jen Američany, Japonci byli pro smích tím, že kopírují letecké konstrukce. Dnes už se Japoncům nikdo nesměje. Za deset let budeme stát a civět jako Nerudovy žáby v kaluži na Měsíc, na kterém bude dělat šlápoty astronaut. Na podrážkách bude mít čínský znak, který nebudeme umět přečíst.
Stalo se to za života jedné generace, tohle vyhasnutí jedné a zažehnutí druhé civilizace. Čím se to stalo?
Tohle není většinově kladená otázka. Většina ještě netuší, že tahle otázka je na stole.
Kolaborace kontra slušnost
Bývalí ministři Jan Kohout a Martin Pecina rozhněvali Jiřího Paroubka výzvou "Za slušnost v politice". Označil text za kolaborační. Zajímavé je , jak těžké je text výzvy na netu najít, lze ho číst například na Facebooku ZDE.. Dovolím si převzít jádro manifestu, tedy to, co Paroubka tolik rozhněvalo:
1. Nesnížíme se k osobnímu napadání svých politických soupeřů.
2. Nebudeme prosazovat politiku „nulové tolerance“. Budeme se přiklánět k takovým řešením, která budeme považovat za prospěšná pro naši zemi bez ohledu na to, kdo je předkládá.
3. Budeme důsledně dbát na poměrné zastoupení jednotlivých politických sil ve volených orgánech, které mají provádět kontrolu výkonných orgánů na všech úrovních. Příkladem musí být zákonodárné sbory, ale stejná pravidla budeme prosazovat i na úrovni krajů a obcí.
4. Politickou obstrukci budeme považovat za legitimní, ale skutečně krajní a mimořádný nástroj politického boje. My sami budeme tohoto nástroje využívat pouze v případě přímého ohrožení demokratického zřízení naší země.
5. Budeme usilovat o to, aby základní principy fungování státu byly přijímány na základě konsenzu všech rozhodujících politických sil, a to nejlépe formou ústavních zákonů. Témata zásadní povahy, u kterých považujeme širokou shodu za potřebnou, jsou následující :
a. Základní směrování zahraniční politiky
b. Základní principy bezpečnostní politiky země, a to jak vnitřní (policie a integrovaný záchranný systém ), tak vnější (armáda)
c. Důchodová reforma a principy jejího provádění v následujících letech
d. Pravidla rozpočtového hospodaření státu
e. Pravidla podpory průmyslu a ochrany pracovních míst
Připadá mi to jako rozumné a slušné. Chápu, proč toto pokládá Jiří Paroubek za kolaborační. To proto, že sám je nerozumný a neslušný.
JAK ŽIVOT JDE: Jak jsem našel šrajtofli
Kamarád Vláďa K. mi poslal mail: Milanův zákon: Pokud něco nemůžeš najít, je to tam, kdes to hledal poprvé. Podívej se znovu a pořádně!
. Tak tenhle zákon zafungoval. Šrajtofle ležela tam, kde měla, v kuchyni na poličce, v kovové misce z Tibetu. To je taková miska, kteoru tam prodávají v klášterech. Je snad bronzová, přinejmenším se tak tváří a je to velmi přesvědčivé, a k ní patří dřevěný špalík. Když se to umí, dá se tím špalíkem na okraj misky hrát a zvuk takto vylouděný trochu připomíná zvuk havajské pily. No a v té misce se potvora šrajtofle skrývala - já ji neviděl, protože je a) tmavá v tmavé misce, b) přišlo mi nepravděpodobné, že jsem byl takový pořádníček a po návratu domů jsem ji dal tam kam patří.
V duchu jsem si přehrával, jak jsem s ní naposledy byl na poště, vytahoval jsem z ní legitimaci, pak jsem legitku vrátil, přece jsem nemohl být takový Bimbo, že bych ji tan nechal ležet. A i kdyby, my tu jsme vesnice, známe se, dámy z pošty mi daly vědět...
Takové a podobné myšlenky se mi honily hlavou, zatímco šrajtofle spinkala v tibetské misce.
Upevnil jsem se v odhodlání ji tam vracet důsledně a pokaždé a vědomě. Podobně jsem zlikvidoval hledání klíčů - na ty máme misku v předsíni a opravdu, už je to hodně dávno, kdy jsem klíče hledal naposled.
Pravda, jedny jsem ztratil, ale to je jiná historie.