 |
Není zcela správné tvrdit, že Václav Klaus ve svém projevu na Valném shromáždění OSN navrhl reformu mezinárodní organizace. Prezident dobře ví, že OSN je nereformovatelný kolos, že se už dávno odchýlil od hlavního účelu, s nímž byl založen pod vlivem strašlivé zkušenosti z druhé světové války. Takže samozřejmě mu nešlo o předložení jakéhosi reformního projektu. Spíš zformuloval základní teze, z nichž vychází i ve vlastní politice doma a v zahraničí. Mnohé ty teze jsou obecně sdíleny, třebaže je nulová naděje na to, že budou někdy naplněny skutky. Především Rada bezpečnosti skutečně neodpovídá realitě a jako otisk pečetidla odráží poválečnou situaci, která už dávno neplatí. Je přece směšné, že třeba Indie není ani mezi nestálými členy RB. Jenže to je samozřejmě neřešitelný problém, dosti na tom, že mezi stálými členy zaujala místo Čína místo Tchajwanu. Další povážlivá absence se týká Německa. Nejsilnější země kontinentu se má nechat zastupovat Rakouskem, eventuálně Tureckem? A tak dále.
Ovšem jádrem Klausova projevu je problematika státního a nadnárodního intervencionismu a role národních států. Klaus je proti institucionálním zásahům do volného trhu a zde se vyjádřil kriticky ke snahám jaksi shora a netržně řešit hospodářskou krizi. Otevřeně kritizoval nevládní organizace tyjící z rozpočtu OSN, jakož i pokusy z titulu OSN určovat, co je věda a co vědou není. Tím samozřejmě myslel především snahy klimatických alarmistů získat politickou a hospodářskou moc.
Projevy na půdě OSN málokdy získají nějakou odezvu, leda když jde o nestydatosti, jakou v těchto dnech projevil íránský prezident. Jenže to je asi ten největší problém, a o něm Klaus nehovořil a hovořit nemohl. Státy jsou si rovny coby státy, coby instituty a jako takové musí být respektovány. Jsou ale mezi nimi nebetyčné rozdíly jak ve výkonu, tak v mravních hodnotách jež zastávají a prosazují, přičemž platí podivuhodná úměra, že čím svinštější stát, tím hůř se mají jeho obyvatelé. OSN se nejen tváří, že to nevidí, ale akceptuje to a z titulu horší většiny poskytuje takovým státům platformu, jakou by normálně nemohly nikdy získat.
A tak to bude, dokud Spojené státy budou ochotny na své půdě takový spolek hostit a platit.
|
Štěstí, že s Ljubou sdílíme stejnou zálibu! Proseděli jsme víkend u počítačů a třídili fotky. A večer zavzpomínali na doby klasické fotografie. Ano, víkend v temné komoře, to jsem taky mockrát zažil. Zajímavo, kolik lidí na to vzpomíná s láskou. Já s tím začal v patnácti a opravdu o temné komoře vím své. Ne snad, že bych cítil nenávist. Ale do lásky má ten pocit opravdu hodně daleko.
Je to asi věc zvyku. Onehdy jsem byl v temné komoře takového veterána analogové fotografie. Zvětšovák měl od Leitze, to je panečku zvětšovák, s prvotřídní optikou i mechanikou! Měl tam misky a tanky na lázně a leštičku a všechno jak má být. Úctyhodné to bylo, což o to. Ale neměnil bych.
Rozpomněl jsem se ještě na jeden detail. Ono tenkrát byl taky ten materiál všelijaký. Tak třeba tanky na vyvolávání filmů. To jsou světlotěsné válce a uvnitř jsou cívky, průhledné, aby se tam daly vyvolávat diapozitivní materiály. Když jste si ho koupili, film tam zajel jedna radost, napoprvé. Samozřejmě za tmy, to dá rozum. No a po deseti filmech to šlo hůř a pak ještě hůř a nic nebylo platné film zastřihávat do šikma (potmě) a sušit spirálu a čistit. Ona se totiž odřela a zvýšilo se tření a bylo vymalováno. Takže jste museli sehnat západní výrobek, nejlépe od firmy JOBO. Kde to sehnat? Přes známé. A tak dále, a tak dále.
Měl jsem s tím analogem začít jindy. Třeba dnes, to je taky takový pěkně zapršený den, dobře by se na to hodil.
No, byli jsme se i projít a jsou místa, kde bylo moc hezky, třeba v parku Zbraslavského zámku.
