Havlův hlas rozumu
Václav Havel odpověděl na otevřený dopis, v němž ho čeští stoupenci Palestinců žádali, aby se veřejně nezastával židovského státu, čteme ve zpravodajství. Zde si dovolím vložku: vžilo se označní "židovský stát". Je to hnusné označení, třebaže ho mnozí kolegové používají bezděčně, jako nějaké "epiteton ornans". Izrael je prostě stát, jako je Bolívie stát nebo Nepál je stát nebo Česká republika je stát. Takže jde prostě o Izrael. Havel na výzvu českých stoupenců palestinské politiky odpověděl klidně a věcně. "Izrael je členský stát OSN. Zpochybňování jeho legitimity, k němuž v poslední době dochází, je stejně nepřípustné jako u každého jiného členského státu," napsal. Problém je v tom, že toto prosté konstatování platí od okamžiku, kdy Izrael vznikl. Na území někdejší Osmanské říše vzniklo mnoho dnešních moderních států, některé dřív, jiné později, každý má svoji historii, Izrael je jeden z nich, tečka. Na světě nenajdeme oblast, kde by politická a rasová nenávist nabyla tak hnusných rozměrů, jako je Střední východ. Je to nenávist cíleně živená s jasným cílem - udržet obyvatelstvo arabských diktatur v područí a směrovat jeho frustraci na uměle vyrobeného nepřítele. To je jádro problému Středního východu.
Aby to řekl takto naze, tak dalece Havel nešel. Prostě konstatoval základní fakta, včetně toho, že Palestinci nárok na svůj stát zřejmě mají (proč ne Kurdové a jiné národy? ale budiž, dejme tomu...) , ovšem "takový útvar by pak měl žít v míru se židovským státem a v bezpečných a mezinárodně uznaných hranicích, jak o tom hovoří i platné rezoluce OSN." Což je přání toho typu, že by měl chodit nohama vzhůru nebo tak nějak.
Havel už nemá prakticky žádný vliv a svoji autoritu do značné míry promrhal v lunatických levičáckých exhibicích. V zahraničněpolitických otázkách ale drží pevnou linii člověka, který prožil většinu života v bolševickém lágru a neztratil soudnost a schopnost vnímat realitu.
Což zřetelně ztratili "podporovatelé palestinské věci", což obvykle není nic jiného, než podpora rasově podloženého terorismu.
JAK ŽIVOT JDE: Jeli jsme Misi
Včera se opět konala Misse - charitativní podnik, který vznikl na půdě divadla bratří Formanů ve spolupráci s firmou Messenger, konkrétně to byl nápad Petra Formana a Davida Voverky: opět jsem se zapojil se svou motorkou, nafasoval jsem mesengerský vak a vysílačku a lidi volali na centrálu a přispívali penězi - více viz na "misijní stránce". Na misijní stránce koukám, že Michal Paďour stihl 48 kunčoftů, u Joviše, jak to mohl stihnout? Já objel šest a měl jsem toho plný brejle, pravda, měl jsem rozsev od Nových Butovic po Horní Počernice. Ovšem nejsnadnější byla moje mise na Pankráci. To už jsem se vracel na základnu na lodi Tajemství (tam je to formanovské divadlo, u železničního mostu) a stál jsem na křižovatce u Bauhausu a vedle mě stálo auto a taky čekalo na zelenou a jeho řidič mi zčista jasna podal stovku. Já nejdřív nechápal, co se děje. Opravdu nedostávám stovky na potkání! No a on povídá "na misi"!
Já na tom mém mesíklovském vaaku měl červenou vlajku s nápisem MISSE. Takže ještě jednou děkuji - všem dárcům , ti dostali certifikát, jenom tenhle pán z černobílého auta pomalovaného jako zebra jsem certifikát dát nemohl, posílám interneto - lahvovou poštou poděkování aspoň takto.