 |
Doktor Bohuslav Svoboda se stal kandidátem ODS na post primátora města Prahy. Byla to volba očekávaná. ODS měla doktora Svobodu jako seriózního protihráče Zdeňka Tůmy, donedávna guvernéra Národní banky. Pavel Bém také přešel do politiky z medicíny, byl to významný psychiatr a později se specializoval na problematiku drogové závoslosti. Byl to tedy naveskrz úctyhodný muž a přesto je s jeho jménem spojována bezpříkladná éra mravního úpadku hlavního města. Tím hůř, že tak zvaně nikomu nbepodařilo nic dokázat. Výsledky rozmanitých obchodních transakcí budily pophoršení a úžas, korunu všemu nasadil projekt Opencard. Tehdy nestydatost dostoupila bodu, kdy poháry přetékají.
Jaký bude osud doktora Bohuslava Svobody, bezesporu ctihodného muže? Pokud by ODS zvítězila a získala takovou pozici, že by nominovala primátora a pokud by nominaci dokázala podpořit a Svoboda se skutečně primátorem stalo, co by bylo potom?
Prohnilost, to není jenom Bém,. Jančík, Bürgermeister a spol. To je rozsáhlý aparát , který se na současném marasmu podílel. A to jsou lidé, kteřé Bohuslava Svobodu nasunuli do popředí. Maňásek by se musel chopit ohnivého meče, který náleží archandělovi Michaelovi a nikoli Gabrielovi. To se - dovolte odpbočku - domnívá Jiří Paroubek. Gabriel je ve sboru arechandělů zvěstovatel a také trubač, je tedy ozbrojen trumpetou, což by bylo dobré sdělit trumpetovi Paroubkovi, aby se napříště andělsky neblamoval. Nužýe, ohnivým mečem by musel Svoboda useknout ruku, která ho přivedla do popředí a jistě by se ho snažila vést i po jeho uzvolení. Proč jinak by ho nasouvali, to je ta základní otázka.
Rozumný nápad
Ministr dopravy Bárta přišel s nápadem, že by čtyři významné dálniční komunikace mohly postavit soukromé firmy a ty by pak měly podíl z výtěžku provozu. Takový nápad už tu byl za Zemana a rozplynul se v českém šlendriánu, korupčnosti a zlodějství. Dálnice z Brna do Ostravy není v plném provozu dodnes.
Tak tedy znovu. Podaří se prorazit onen krunýř šlendriánu, korupčnosti a zlodějství? Nápad je to dozajista zlrozumný, je ovšem podmíněn dobrou vůlí a fair play podmínkami.
|
Včera jsem zde oznámil, že se u nás začíná malovat - ano, Ljuba s Annou Marií vymalovaly ložnici a pokoj a dnes se chystají na moji pracovnu a Annin pokoj. Po pravdě řečeno, já zůstávám stranou a jsou mi svěřeny jen práce nejjednodušší: vyvenčit psa, dojet do Ohrobce do restaurace Aristokrat pro pizzu a když je malování hotovo, přenášet nerozbitelné předměty, najmě pak knihy.
Klobouk dolů, dílo doposud hotové je provedeno s pečlivostí přesahující mé chápání, natož pak schopnosti napodobovací. Tak třeba v ložnici máme police na knihy, takové ty z IKEA, vsazené mezi kovové nosníky a ty jsou přišroubované ke zdi. Nikde ani kapička, barva těsně přiléhá k polici, nikde nezůstala stopa po té staré barvě.
Já mám za sebou taky nejednu malovací epizodu, nikdy dobrovolně, vždy po brutálním nátlaku, ano, maloval jsem, ale pak následovala náprava mého malování, mytí podlahy a podobně.
Málo platné, nemám k malování ten správný vztah. Takové to "ty stěny vypadají děsně" na mě nepůsobí. Nic děsného na nic nevidím. Ale když je vymalováno, líbí se mi to. Inu, malovací parazit.