Toto můžeme konstatovat, ale je to asi to jediné co lze. Možná, že na současnou situaci by se hodil příměr, možná podobenství.
Před sto lety dosáhla válečná technika vysoké úrovně, tak vysoké, že vojenští odborníci, generálové a stratégové, neměli ponětí o tom, co dokáže a kam její použití může vést. V roce 1914 rozpoutali světovou válku, z obou stran, v podstatě v naději, že to "za pět neděl skončí". S takovým časovým horizontem počítal generální štáby všech zúčastněných mocností. Jak to dopadlo, víme.
Uplynulo sto let. Na válku jsme opatrní, co dovedou zbraně víme, atomovky se bojíme. Jsou tu ale média a veřejné mínění. Stamiliónové masy se stávají obětí manipulace a zájmy nečitelných skupin v pozadí je ženou, aniž by tušily kam vlastně. Na jedné straně to jsou fanatičtí islamisté, na druhé straně ekologisté, kteří jsou ochotni udělat cokoli ve prospěch ideje, kterou jim někdo nakukal. Není idea, není učení dost čisté na to, aby se nedalo zneužít. Lidská práva se stala smrtícím klackem v rukou fanatiků "lidských práv". Rozhodnutí francouzských úřadů poslat domů parazitující cizince se stalo politickou a hlavně mediální kauzou, trampolínou po níž kde kdo skáče. Že to jenom udržuje na sociálním dně lidi, kterých se to bezprostředně týká, nikoho nezajímá. Je přece jasné, že takzvaný soucit je to, co je na dno sráží. Mediální výsluní je příliš velké lákadlo. Úsudek musí jít stranou.
Jenom jedna idea může lidem pomoci v obecném slova smyslu, idea kooperace napříč ideologií. Má jednu nevýhodu, tahle idea. Špatně se prosazuje v médiích a v důsledcích vyžaduje pracovní úsilí.
Spálení koránu je snazší.