Dojná kráva pod lupou
Služební auto šlo do myčky dvakrát denně a zalití kytky za pětikilo. Pokud se začne normálně hospodařit, ministerstvo dopravy ušetří do konce roku pětapadesát miliónů korun. To zjistil audit, nařízený novým ministrem dopravy Vítem Bártou.

Když si znásobíte počtem ministerstev, pokud to na nich chodí stejně jako na dopravě, a proč by nemělo, jsme někde blízko jedné miliardy do konce roku, a to máme konec osmého měsíce.

Na věci není ani tolik pozoruhodná ta zlodějna. Hlavní zloděj je stát, jelikož nám nedává takové služby, které by byly aspoň zdaleka úměrné faktu, že mu odevzdáváme víc než padesát haléřů z vydělané koruny. Takže není divu, že se krade i uvnitř jeho institucí. Pozoruhodné je, že "najednou" to může prasknout. Jak to, že si žádný z předchozích ministrů dopravy nevšiml, že se služební auto jakoby myje dvakrát denně a že vymalování jedné chodby stojí dvě stě tisíc!

Divme se nedivme, počkejme, co bude dál. Tak především, ty nehorázné sumy musel někdo podepisovat. Kdy bude vyhozen? Ono nestačí zvolat "jsem skvělý chlapík, přišel jsem na zlodějnu"! Těžší je zamezit zlodějně nadále. Pokud se to podaří, pak občané v posledních volbách skvěle volili - a mělo by to nést následky pro politické strany, které za vznik šlendriánu nesou skrze své činovníky odpovědnost.
JAK ŽIVOT JDE: Jak mě Iris podfoukla
Stará dáma už není velký chodec, natož pak běžec. Ráno ještě tak více méně je ochotna se mnou ujít základní okruh zvaný "áčko", čítající bratru tři kiláky, ale jak postupuje den, chuť procházet se a zkoumat prostor opadá. Vleče se za mnou, musím ji opakovaně vybízet, tak pojď, jdeme Irdo, polez, kůže líná, a tak podobně.
No a podvečerní "áčko" vykonáme takto postrkem.
Včera jsem si usmyslel si vyjít s Iriskou o polední pauze. Tvářila se velmi rozhořčeně, jako že co je tohle za móresy, áčko v poledne? Dovlekla se až k poli, které dělí náš satelit od lesa - a právě v lese je ta nejdelší a samozřejmě ta hezká část áčka. No a najednou přidala do kroku. Vida ji, řekl jsem si, ucítila vůni lea a začala se těšit!
Zrychlovala a já taky přidal do kroku a už jsem si myslel, že to bude vycházka s psíkem ve sportovním duchu, až došla k rozcestí - doprava přes pole do lesa, doleva zpátky do satelitu. A šup a už vzala dráhu a než jsem stačil doběhnout na roh, byla na druhém rohu, mihnul se ocásek a byla pryč a dostihl jsem ji až u vrátek. Smála se na celé kolo, jak mě napálila a byla celá šťastná a museli jsme si hrát na šíleného psa a pak dostala žvejkací tyčinku.

Dnes ráno tě ale áčko nemine, vopice jedna. Vezmu na tebe vodítko.