 |
Znáte to úsloví, když už nemůžete pomoct, tak se aspoň... Francouzi se prý rozhodli, že "zruší cikánské kočovné tábory". Kdo někdy viděl, jak takový francouzský cikánský tábor vypadá a funguje, nevěřícně kroutí hlavou - a o to je podivuhodnější, že o tom uvažuje francouzská exekutiva. Úvaha o obdobném nesmyslu teď vyplula z prostředí politicky rozloženého vedení hlavního města. Snad v záchvatu populismu magistrát vypustil bublinu o jakémsi převýchovném táboru pro bezdomovce.
Nejmenovalo by seto koncentrační tábor, ale Centrum integrované po,moci. Byl jsem před patnácti lety v podobném zařízení, opět ve Francii, v Nanterre u Paříže. Byl to blok domů uvnitř bývalých kasáren a bezdomovce tam sváželi autobusy, do kterých je nalákali na bezplatný chlast. Opilé je dovezli do onoho centra, tam je umyli, odvšivili, nakrmili, ubytovali, pokud chtěli, nabídli jim bezplatný byt (byl jsem v jednom takovém bytě a mluvil s "polepšeným bezdomovcem") a dnes...
Pořád jde o jeden a týž problém. Pád do sociální propasti má trvalé následky na psychice člověka a jde o jev - dá se říci - sociálně dědičný. Nicméně je to problém definovatelný a co lze definovat, lze analyzovat a ovlivňovat. Čistě teoreticky by měly být řešitelné i problémy skupinové či individuální vyděděnosti.
Pokud ovšem by se na problém a jeho řešení nelepili vykukové všeho druhu, kteří z něho vytloukají pro sebe kapitál, třeba i pod záminkou "pomoci".
Přenést "bezdomovce na periférii"? Porboha, jsou to lidé a oni chtějí být v centru... Je to stejný nesmysl, jako když se hledalo "vhodné místo pro prostituci", v Holešovicích nebo ještě lépe improvizuju, v Letňanech nebo Počernicích.
|
Chudák Dominka si nevybrala nejlepší počasí na to, aby u nás ve Zvoli trávila část prázdnin! Naštěstí unikla tomu šílenému krupobití, které tu v okolí dokázalo i rozmlátit střechy a otlouct omítky (o stavu aut nemluvě, taky mám svého subáče ďubkatého - na kapotě, ne na střeše, zřejmě kvůli deformačním zónám se ty kapoty dělají z měkčího materiálu). No a samozřejmě spousta oken vzala zasvé a sklenář pan Zeman v sousedním Okrouhlu se musí ohánět. Mimochodem, smekám nad firmou Velux, máme devět střešních oken a ani jedno neprasklo... a že jsem se tetelil, když ty kusy ledu do nich bušily!
No a máme tu Dominku a včera jsme hledali poklad Magistra Kellyho, byla to úžasná pátrací hra, vymysleli ji naši přátelé Knéblovi (viz Woleschko), podám později obšírnější zprávu, a večer, tím se dostávám k Montymu, přišla na řadu zoologická zahrada. Předloni jsme ji s Ljubou přivezli z Nairobi, pytlík zvířátek, lev, hroch, zebra atd, jednoduché řezbičky pro keňské děti. Hráli jsme si s tím v Annině pokoji, kde má Monty klec, a Montyho (osmáka degu) jsme pustili z klece, aby měl taky zábavu.
Monty miluje takové výlety a hned tedy šmejdil po místnosti a jak tak šmejdí, šup, popadl jaguára a už s ním mazal do úkrytu!
Dominka zoufalá, že í Monty sebral jaguára. Bylo nutno vypátrat úkryt a jaguára zabavit (už měl ohryzaný čenich), jenže Monty, šup a ukradl hrocha!
Nezbylo než udělat dvě opatření. Jednak jsme přestěhovali zahradu na místo Montymu nedostupné, jednak...
Šel jsem do garáže, rozložil svůj skládací ponk, našel dřívko, dlátka, mobilizoval um - a vyřezal zvířátko.
Byl jsem zvědavý, zdali Monty bude trvat na africkém originálu.
Netrval. Šup a sebral tu moji potvoru a odvlekl ji do úkrytu.
Je to jeho způsob komunikace. Taky je to človíček, taky si chce hrát.