 |
Začíná být jasné, že jsme si zvolili novou v podstatě levicovou vládu, která bude stejně jako jiné levicové vlády především ždímat daně a z nich podplácet své voliče. Ono to asi jinak nejde. Taky už zvolna začíná narůstat hřebínek firmám, které zatím tyly ze státních zakázek. Už je jim jasné, že se nic nejí tak horké, jako se to uvaří, takže vše půjde dál jak šlo.
V této situaci zní jako nejapný žert návrh typu "stavaři státu: ušetříme vám šest miliard na zbytečnostech". Samozřejmě, že každý "přechod pro losy" dálnici prodraží, samozřejmě že nikde ve světě nenajdete tolik sjezdů z dálnic jako u nás, samozřejmě že dálniční křížení u Zbraslavi je megalomanský nesmysl, přičemž normální dálniční křižovatka se dala postavit za polovic. Vždyť je to křížení, proboha, ani ne dálnic, v nejlepším případě rychlostních komunikací! Jenže každý ten ekologista Pivrnec, který vydupe tunel v kopci tak nízkém, že se musí nasypávat, aby se hornina nepropadla, je vítaný spojenec stavebních společností.
Takže znovu: šest miliard, které si stavební společnosti takzvaně utrhnou od huby, je výsměch zdravému rozumu. To by musel zadavatel, tedy stát revidovat užitečnost a neužitečnost dílčích staveb a zadavatel by měl říct: na tohle nedám ani korunu.
Jenže když nedám ani korunu, z čeho by pak tekly prachy do kapes, že... Změnili se nositelé kapes, ale kapsy zůstaly. Bude zajímavé sledovat tuto truchlivou kauzu.
|
Nebojte, nezpronevěřím se svým zásadám a ještě zítra se budu rozepisovat o naší nedávné cestě a pak už se budu věnovat vážným věcem - i tento týden se udály důležité věci, jako třeba včera, když jsme s Ljubou potkali krtka, nicméně ještě dnes a zítra budu cestovat.
Zážitek z Tibetu: hlavní město je Lhasa a to, co je u nás Pražský hrad, je v Lhase Potála, obrovské sídlo dalajlamů živých i mrtvých. Byli jsme se tam podívat takhle při dopoledni, odpoledne jsme měli jet do kláštera v Gandenu (ano, to je ten, kde bydlí onen pes, co nechtěl sežrat moji sušenku). Náš obvyklý průvodce zmizel, že prý musí někam pro razítko, a místo sebe poslal kamaráda, chlapíka zřejmě hodného a slušného, bohužel neznalého angličtiny. Navíc neměl mobil, jak se ukázalo, když jsme slezli po návštěvě paláce z kopce dolů do města na parkoviště a auto bylo pryč.
Hodinu jsme hledali auto, ten nekňuba průvodce se nakonec odněkud od zelináře řidiči dovolal, ten přijel k nám, utrmáceným a hladovým... Přijel a nezastavil.
.
Nevěřil jsem svým očím. Ulice byla prázdná, na chodníku nikdo, jak by nás mohl přehlédnout? Rozběhl jsem se tedy za í ním, mával na něho a teprve po chvíli jsem pochopil, že mě vidí, ale nechce zastavit Ljuba ho dokonce zahlédla, že se mi směje.
Bílá mžurka hněvu mi zastřela oči. Přidal jsem do běhu, máchal gorilím způsobem ve vzduchu a řval, pochopitelně:
"Dobytku! Zastav, dobytku! Stůj, smrade!"
Nezastavil. Odjel kilometr na to původní parkoviště, odkud odjel na oběd, aniž komu co řekl.
Poctivě řečeno, ano, Tibet krásný, plný zajímavých památek. Ale pakáž motající se kolem turistického ruchu je ta nejhnusnější banda všiváků a grázlů, jakou si dovedete představit. Příhod o té svoloči bych mohl sepsat tucty, ale nebojte, jak jsem slíbil, zítra naposledy.