 |
Pětadevadesát proti pěti, to je mužské skóre. Není se čím chlubit. Jde o ztrátu řidičského průkazu kvůli bodům. Ze sedmadvaceti tisíc takto postižených je jen 1350 žen. Není to zas tak moc překvapující zjištění. Agresivní blbec je muž, opravdu se mi ještě nestalo, abych musel strhávat volant kvůli řidičce. Co s tím?
Na jevu zvaném "nehodovost", což je v podstatě permanentní přírodní katastrofa, horší než všechny holomrazy a povodně a vichřice a bouřky dohromady, protože to s nemilosrdnou pravidelností kosí stovky životů, je zajímavá ta jakási statistická stálost. Každý jednotlivý případ je do značné míry náhodný. Dělají se časové snímky a ty dokazují, že v určité chvíli by stačilo maličko ubrat nebo maličko pohnout volantem a k nehodě by nedošlo. Nikdo nezjistí, v kolika případech se maličko ubralo a maličko pohlo volantem a nehoda se nestala. Je to individuální náhoda. Ale v celku je to propojeno jakousi podivnou osudovostí. Smrtelných úrazů na silnici - statistiky - ubývá a tendence je stálá. To je jeden z nepopiratelně pozitivních prvků, jimiž se veřejná správa může pochlubit. Stát má mnoho funkcí a samozřejmě že i regulace dopravy k nim patří. Ta klesající tendence počtu mrtvých je zřejmý následek větší přísnosti. Jenže co s tím poměrem žena - muž? Ten jev má bezesporu souvislost s chvastounstvím a touhou vyniknout a prosadit se. Jsou to maskulinní archetypy. Lze je nějak ovlivnit?
Je tu ale jedna pochmurná spravedlnost. Muži se víc zabíjejí za volantem a ženy už ve velmi mladém věku, tedy dívky, jak to pozoruji, se zabíjejí cigaretami. Ne hned, to budou mnoho desítek let smrdět dehtem a pak to přijde.
Jenže tyhle statistiky se vedou odděleně.
Podotek k včerejšímu úvodníku
Úvodník měl titulek "Hledá se slušný chlapec do primátorského postu". Dostal jsem kritický mail jedné čtenářky, že by mohlo jít i slušnou dívku! Samozřejmě měla pravdu a dozvídám se, že Magda Vašáryová by snad měla usilovat o primátorský post v Bratislavě. Určitě souhlasím. Třeba by se i v Praze našla protivnice pana Tůmy... aby se utkala v džungli, kde se miliardy propadají do tunelu Blanka a webová stránka stojí čtvrt miliardy.
|
Digineffa píšu na čtrnáct dní dopředu... bude tam vycházet seriál o našem jarním focení v Utahu a Arizoně. No a taky jsem v podvečer posekal trávu. Je to zvláštní úkon, tohle sekání trávy. Něco jako nekonečný příběh. Že to tu trávu neomrzí, že si neřekne, dobrý, nechceš, tak nebudu růst? Ona dokonce stačí vykvést dřív, než ji zase začnu sekat. Na místech, kde Iriska udělala loužičku, se jí mimořádně dobře daří. Irda v poslední době dělá loužičky za pochodu, maluje při tom čáru. Takže máme čárkovanej trávník. No, budu na něj vzpomínat při pohledu na tibetské kamenné pláně...