 |
Takže je jasné, že Michal David nedostane od sociální demokracie kšeft při nadcházející kampani do podzimních voleb. Ono taky - jak by ho zaplatili? O šíleném dluhu strany se už přestalo mluvit, jenže on je jistě nesplacený a zdá se, že nesplatitelný. Soukromá firma by musela do konkurzu. Hovořilo se o prodeji Lidového domu, to by byl věru tragikomický konec dobrodružství, vedeného pod heslem "zdroje jsou" a v duchu starodávného "dluhů se nelekejte, na množství nehleďte"!
Věren zemanovské tradici už Paroubek udílí rady, aby "strana byla vidět". Ona se ale ocitla v pozici kůlu v plotě. Bude hlasovat spolu s komunisty, jenže to nebude k ničemu ani jedněm, ani druhým. Nicméně toto vše bylo už mockrát diskutováno, nyní je na pořadu dne jiná otázka - jak dál? A hlavně, jak přehodit kormidlo, aby lodice už neplula v kurzu "důchodci pro životní jistoty"?
Zdá se ale, že hledání smyslu existence není nic nového v sociální demokracii. Obnovena byla v roce 1990 pod předsednictvím Jiřího Horáka. Z půtek a klání vyšel nakonec vítězně Miloš Zeman, který ji posadil na tu obhroublou koncepci. To před čím strana stojí dnes a co ponižujícího zažila při posledních volbách je přímý důsledek přehození kormidla směrem k hulvátismu. Pokusil se tomu čelit Vladimír Špidla, jenže jeho charisma bylo omezeno na běžecké výkony a to nestačilo. Vlády se ujal Paroubek a hulvátismus slavil triumf.
Straně nepomůže žádný mudrc, který jí "vymyslí koncepci". Konec konců, totéž doslova v modrém prožívá její největší konkurent ODS. Je třeba si stále připomínat, že ve volbách nevyhrála ODS, ale koncept ekonomické uvážlivosti. V jeho rámci by se snad dala vybudovat platforma schopná splnit touhu oranžových lídrů, totiž oslovit střední třídu a mladé lidi. To je zatím utopie. Jenže utopie bývají čas od času realizovány.
|
|
Pozvání: 700 let obce Březová - Oleško
Březová - Oleško je naše sousední obec. V lokalitě Na Vrškách tu začíná v sobotu 17. července program, který vyvrcholí po 19 hodině koncertem Lucie Bílé. Ale nejen to. V Japonské zahradě manželů Wiesnerových v Olešku zahájí Lucie Bílá v 15 hodin výstavu obrazů Ivy Hüttnerové. Do zahrady je od 10 hodin dopoledne volný vstup. Ve 13 hodin tu uspořádá koncert Sbor sv. Jiří z kostela ve Vraném nad Vltavou pod vedením sbormistra Alfonse Limpoucha. Po 14 hodině japonský mistr Sato Kenya zahraje klasické i soudobé skladby pro tradiční strunný nástroj šamisen. V recitálu Setkání s komorní hhudbou zahraje Jitka Petříková na flétnu a Zuzana Herzová na kytaru. Všichni jste zváni, prostředí je nádherné a program zajímavý. Do Japonské zahrady se dostanete snadno. Vjedete do Oleška (jede se Dolní Břežany - Ohrobec - Zvole - Březová - Oleško) a asi 300 m za cedulí Oleško uvidíte poutač JAPONSKÁ ZAHRADA. Odbočíte vpravo do kopečka ulicí K jezírkům, asi po 200 m zmizí asfalt, nenecháte se tím rozhodit, jedete dál, stáčíte se doleva až najedete do ulice Vltavská. No a pak asi po dalších 300 m to je, pro pravé straně, jak praví paní Garminová. |
|
Není to tak dlouho, kdy jsem tu rozjímal o důmyslnosti komářího těla a dospěl k ušlechtilému závěru, že by bylo škoda o komáry přijít. Jenže onehdy jsem přišel na ultimativní zbraň, pravda, poněkud nepoužitelnou v lese, kde je komárů nejvíc. Ale je použitelná tady u nás, u zahradního jezírka.
Onehdy v podvečer jsem měl puštěné zalévání trávníku a všiml jsem si, jak se ten rej komárů, trvale usazený nad hladinou jezírka a líně tam pulzující v rytmu jakéhosi průhledného srdce, pečlivě vyhýbá sprškám vody. To byla ta inspirace: vezmu na vás wapku! To je taková ta pumpa, která se připojí k hadici a ona pak žene maličké kapénky vody velkou rychlostí. Pojednám ten mrak wapkou! Jde o čistou vodu, takže nezpůsobím žádné škody ani rybám v jezírku, ani komukoli či čemukoli jinému. Jen ty bestie metu.
No a usmyslel jsem si to a neudělal to.
Ne snad, že by mi svědomí nedalo. Oni to nějak poznali a nedostavili se. Prostě, zmizeli. Asi se to nějak dozvěděli. Mezi nimi je inkarnovaný telepat a ten si to přečetl v mé hlavě a prásknul mě svým novým kamarádům.
Budu je pozorovat, jestli se vrátí - a podám zprávu.
Možná ale, že je i jiné vysvětlení. Včera večer jsme na terase potkal žábu, malou ropušku. Už jsme ji s Iriskou před pár dny potkali na chodníku a vídám jí v křovinách u plotu. Zdvořile jsem ji pozdravil. Iris byla na pelíšku uvnitř a když zaslechla, že s někým na terase hovořím, vstala a s přísným výrazem ve tváři se šla podívat. Ztratil jsem hodně její důvěry od té doby, kdy mě přistihla, že si povídám se sousedovic kočkou.
To je jen zase ta žába, to je ale úroveň, podotkla, když nás viděla a odešla.
No jo, ale třeba ta žába chytá komáry, zněla moje námitka. To ty, při vší úctě, neumíš.