Propad tunelu, propad důvěry
Stavba tunelů patří k rizikovým a technicky extrémně náročným činnostem. Tunel Blanka je bezesporu velkorysé řešení dopravní situace v Praze, určitě mimořádně technicky náročné a určitě mimořádně nákladné. Bohužel, politická reprezentace města vedeného Pavlem Bémem vyvolala zásadní pochybnosti. O tunelu Blanka se mluví jako o "nejhlubší golfové jamce světa". Když Bémův magistrát dokázal vyšroubovat cenu za tramvajenku na miliardu, jak máme věřit v hospodářskou korektnost kolem takové stavby? Jak máme věřit čemukoli, kdy do pražské ODS se vrátili zprofanovaní lidé a hrají tam podstatnou roli kriminálníci? Za takových okolností je i technický problém - tedy propad tunelu - politikum.
Podle ředitele magistrátního odboru městského investora Jiřího Tomana, který za stavbu odpovídá, však město při dohledu nic nezanedbalo. "Kontrola je trojstupňová a dostačující," říká. Problém je v tom, že magistrátu mnelze věřit ničem, poté, co se kontroly případu Opencard ujal Pavel Bém.
Víra možná bude obnovena, až bude celá tato parta vymetena, a příležitostí jsou nastávající komunální volby. Ale pozor, ne žádné kroužkování, to dokáží tito pašáci zvládnout, ale vymetení celé skvadry. V daném případě je to v Praze Občanská demokratická strana. Přes všechny sympatie k nedávným změnám ve vedení a přes sympatie k Petrovi Nečasovi a jeho spolupracovníkům, reforma jaksi nepronikla dostatečně hluboko a v Praze je modrá barva velmi zašpiněná. Proto je třeba ji v nadcházejících volbách vymýtit - a bude velmi zajímavé sledovat, jak se k tomu Petr Nečas and his boys postaví. Momentálně jdou ODS dvě, jedna slušná a jedna svinská. V Praze je ta svinská. Co s tím?
JAK ŽIVOT JDE: Průtrž mračen
Průtrž mračen - tak se tomu říkalo dřív, není je to přívalový déšť. Na tom včerejším shledávám jednu zvláštnost: pozoroval jsem ho z okna, doma, místo abych jel na motorce, jak se stalo mým neblahým zvykem. Takže asi takto pršelo před pěti lety, kdy jsme stavěli tu část domu, ze které jsem fotil tuhle fotku. Seděl jsem v tu chvíli v Praze, jak jinak, u compu a psal. Volala mi Ljuba:
"Jsme pod vodou!"
Zvole je na kopci, uvědomil jsem si. Jak by mohla být pod vodou? Ano, je to dramatický umělkyně se sklonem k přehánění.
Jenže my byli pod vodou, celá stavba měla zaplavené základy, kubíky vody nás zavalily.
Tenkrát zavalily. Včera ne. Včera jsem si to pohodlně fotil ze sucha a teplíčka... A myslel na ty méně šťastné. Třeba na ty na motorce.