Nedůvěryhodný Paroubek
Musí to být až dávivě hořká pilulka pro Jiřího Paroubka. Není hoden stát v čele žádného sněmovního výběru, nově ustavená koalice ho tam prostě nepustí. Jako důvod je uvedena "nedůvěryhodnost". Pro takový verdikt jsou tu důvody. Zatím žádný polistopadový politik neotočil naruby tolik politických dohod jako Jiří Paroubek. K vytvoření odporné politické atmosféry přispěl lvím podílem právě on a odpověď voličů byla bezprecedentně tvrdá mimo jiné vinou Jiřího Paroubka. Z tohoto hlediska uváženo je naprosto v přádku, že tento arogantní Pan Nikdo, Kde se vzal Tu se vza,l bude odsunut na nějaké méně viditelné místo, než je předseda sněmovního výboru.

Co je pochopitelné lidsky však nemusí být rozumné politicky. Ono hodně záleží na tom, do jaké míry je Paroubek politicky mrtvý muž. Pokud je hodně mrtvý, pak toto šlapání po mrtvole je v pořádku i politicky. Pokud ale není, pokud si vybojuje svoji pozici za nějakou dobu a stane se opět hvězdou oranžové strany, zúročí toto potupení, protože české voličstvo má rádo mučedníky. Konec konců, i Václav Klaus si pečlivě pěstuje svatozář mučedníka ukřižovaného Sarajevským atentátem - a kde v propadlišti politiky bude pátrat po jeho katech! Netřeba podceňovat Jiřího Paroubka a může se docela dobře stát, že za nějaký ten roček se mu dnešní příkoří dobře zúročí. Psychologové píší učené studie o "odložené spotřebě" jako známce inteligence - ono to platí i o politice, i s ním je třeba nakládat uvážlivě s pohledem upřeným do budoucna. Arogance je pošetilost zvláště pak v situaci, kdy současnou koalici nic dobrého nečeká. Jestliže opravdu bude chtít ušetřit více než padesát gigakorun, dá se snadno odhadnout, kolik bude mít protivníků.

Řekl bych tak okrouhle deset miliónů. Ovšem dlužno podotknout, že na tomto faktu by nic nezměnilo ani to, kdyby se k neslušnému Paroubkovi dnes chovali slušně podle hesla "nejsme jako oni". Ale oni jsou jako oni, to je ta potíž... JAK ŽIVOT JDE:Případ s popelnicí
Máme ve Zvoli Dominiku. Jel jsme pro ni včera ráno. Na Strakonické byla zuácpa, takže jsem zavolal Davidoviu, že se zpozdím.
"To je v pohodě," řekl.
"Nic není v pohodě," slyšel jsme v pozadí Dominiku. "Ukradli nám popelnici!"
Přes noc zmizela popelnice. Dominika z toho byla velmi rozčilená. Ruka zločinu udeřila!
Odvezloi jsem ji k nám do Zvole a ještě dopoledne mi volal David, že popelnici mašel, válela se opodál bve křoví. Takže ne ruka zločincoa, leč ruka opilcova, výtržníkova přemíástila popelnici. Sdělil jsem to Domince.
"Ne. Někdo nám ukradl popelnici."
Bylo jasné, že lpí na zajímavější verzi.
Včera odpoledne jsme si hráli na kladení pasti na zloděje popelnic. Do větví vrby jsem nastražil plachtu, do které dáváme trávu a ořezané větve, plachtu jsem podepřel dřevěnou lajsou, k lajsne provázek - a jako nástrahu kontejner na trávu, což je popelničin rodný bratr. Dělal jsem pak tzloděje popelnic a jakmile jsem se přiblížil ke kontejneru, Dominka zatáhla a plachta mi spadla na hlavu.
Hra se osvědčila a je jasné, že vstoupí do našěeho trvalého herního arsenálu.
Onen anonymní opilec netušil, že svým činem koná i cosi pozitivního, třeba by ho to naštzvalo.
Tak mu to raději ani neříkejte, nebo jen šetrně.