 |
Konečně, a je kupodivu, že to nenastalo dřív - občané obce Velemín na Litoměřicku demonstrují proti ekologistickým obstrukcím dostavby dálnice D8. Vesnicí projíždí vinou ekologistů 12 tisíc automobilů denně. Tyto automobily jedou v nejhorším možném režimu spalování paliva, tedy mají velkou spotřebu a produkují mnoho škodlivých látek. Nátlaková organizace Děti země a jmenovitě její představitel Miroslav Patrik dělá myšlence ekologismu medvědí službu. Jejich taktika je zřejmá – využívají neschopnosti úředníků, právního zmatku a procedurální strnulosti k tomu, aby dostavbu dálnice zdrželi co nejdéle. Ona jednou dostavěna bude, ovšem za mnohem více peněz. Jediný kdo na tom vydělá jsou stavební firmy, kterým samozřejmě tečou peníze navíc. To je stará píseň, zněla kolem tunelu Mrázovka - který výrazně zlepšil dopravní situaci v Praze 5 a podle odhadů stál vinou ekologistických obstrukcí o miliardu víc než musel, to je příběh dálničního okruhu kolem Plzně. Ovšem primární vinu nese politická reprezentace, která nebyla za dvacet let schopná vyprodukovat zákon o liniových stavbách, který by nastavil jasná pravidla a mimo jiné stanovil podmínky, za jakých mohou občanská sdružení ovlivňovat rozhodovací proces - a věru že by měla - a za jakých podmínek by měl stát vykupovat nezbytné pozemky - a ty by měly být spravedlivě zaplaceny.
Proč tomu tak není? Jděme za pachem peněz. Někdo na současném stavu enormně vydělává. Ty stovky miliónů někam jdou, někdo je inkasuje a konzumuje. Patrně se sami ekologisté, ti sehrávají roli užitečných idiotů a stavební firmy mají z jejich fanatismu prospěch.
Takže znovu, je třeba uvítat protest občanů Velemína a říci, jen houšť a větší kapky. Přidat by se měli občané i dalších obcí postižených řáděním dr. Patrika a jeho nátlakové skupiny.
|
Dnes dokončuji práci na adaptaci už šesté verneovky, jsou to Dva roky prázdnin. Knižně vyšly zatím čtyři: Dvacet tisíc mil pod mořem a Tajuplný ostrov, Pět neděl v balóně a Patnáctiletý kapitán. Ta pátá, na které jsem pracoval v zimě, je Nový hrabě Monte Christo a vyjde v půli července.
Moje verze verneovek spadají do projektu Verne pro 21. století. Má to podobnou logiku, jako například přepracované verze Robinsona Crusoe - kdopak asi četl to původní vydání, text, jak ho Defoe napsal? Já to kdysi zkusil a zmohlo mě to...
Pravda, s Dvěma lety prázdnin jsem nemusel dělat tak závažné změny, jako třeba v Pěti nedělemi v balóně - tam v podstatě není žádný děj, jen se letí v balóně, pět neděl. Dva roky prázdnin mají vcelku pevnou dějovou strukturu a tak jsem si jen dopřál potěšení trochu změnit finále, kde se kolonisté utkají s piráty. Přišlo mi jen trochu proti srsti, že třináctiletí chlapečkové mají postřílet sedm lidí. Někdo je ale postřílet musí, že... Vymýšlel jsme různé jiné možnosti, ale málo platné, museli obrazně řečeno pod kudlu, ti piráti.
No a trochu jsem utlumil to masivní pobíjení zvířat. Verne byl dítě devatenáctého století - a tohle století považovalo celý svět za majetek "bílého muže": přijde, vztáhne ruku a je to jeho. Když se něco pohne, zabije to. Čím vzácnější zvíře zabije, tím líp - asi jako když filatelista zařadí do alba vzácnou známku.
Ach jo... Nemám rád vrahy zvířat a jimi se verneovky jenom hemží. V zimě budu dělat Zemí šelem. Parní slon je v pořádku, ale co s tím zabíjením tygrů?
Mimochodem, dojemné je, jak Verne, který v podstatě nikdy nevystrčil nos z města a nikam necestoval, byl přesvědčený, že "šelmy" nemají nic na práci než slídit a útočit na lidi. Jdete a hup, máte na zádech jaguára. Naštěstí je tu Briant se svým nožíkem a jaguára zapíchne.
Ach jo... Tahle scéna v knize samozřejmě musela zůstat, ale říkal jsem si nad klávesnicí "ach jo"...