Sobotka nic nepochopil
Koalicí se nedáme válcovat, vzkázal Bohuslav Sobotka třem králům v souvislosti s postem předsedy sněmovny. Stejným dechem dodává, že jediným kandidátem sociální demokracie je Lubomír Zaorálek. Sobotka nepochopil, že ve volbách totálně prohrál koncept levicového populismu. Ještě nikdy za posledních dvacet let od pádu komunistického režimu neměl liberální koncept větší podporu veřejnosti jako teď. Program nenávisti, štvaní a laciných úplatků pohořel. Po prohře Jiří Paroubek zabalil fidlátka a utekl, teď se trapně snaží o nějaké návraty vedlejší uličkou, když se chce mladým lidem podbízet podporou skupiny Ztohovoen, a podobně. To je věru marná snaha. Jenže on je minulost a Sobotka přítomnost. Takže znovu, nenecháme se válcovat, velkohubě vykřikuje.
Velkohubost skončila volbami. Ty ukázaly, že se velkohubost nevyplácí. Samozřejmě by bylo žádoucí, aby se demokratická opozice - a přes všechny Sobotkovy a dříve Paroubkovy snahy považujme sociální demokracii za demokratickou politickou sílu - pozitivně účastnila na veřejném díle. Jenže Sobotka dělá stejnou chybu, jako udělal Topolánek, když přecenil sílu své koalice založené na pochybných přeběhlících a odmítl jít opozici vstříc. Jeho vláda potom padla a bylo zapotřebí politické slepoty Jiřího Paroubka, aby v podzimních volbách populismus nezvítězil na celé čáře, bylo na to našlápnuto. Stejnou chybu v opačném gardu teď dělá Sobotka. Volební vítězství strany, která je sama jako kůl v plotě, je dobré tak si ho strčit mezi dva chleby. Silácké řeči jsou pěkné v titulcích novin, ale při hlasování ve sněmovně jsou k ničemu. Zaorálek je nepřijatelný a proti tomu Sobotka nezmůže nic.
Volič mu k tomu nedal sílu. JAK ŽIVOT JDE: Fenomén zvaný vuvuzela
Až do včerejšího večera jsem netušil, že na světě je něco , co se jmenuje vuvuzela. Současné fotbalové šílenství jde mimo mě, jsem vůči fotbalu očkován, jediné fotbalové utkání, které jsem v životě viděl, bylo utkání zde ve Zvoli "matadoři versus mládež", a to jen proto, že jsem ho fotil, takže vuvuzela, tahle trumpetka původu jihoafrického, na mě vyskočila ze zpravodajství na internetu.

Je to trumpetka malá s vysokým výkonem, břeskná trubka, a její břesk nelze zvukově odfiltrovat, jak se dozvídám. Při ústí trubky dosahuje zvuk přibližně 130 decibelů. Kvůli nim se hráči nemohou domlouvat mezi sebou na hřišti, neslyší rozhodčího, na vuvuzely si stěžují televizní společnosti. Federace FIFA se zabývala návrhem na zakázání všech vuvuzel při fotbalových zápasech, nakonec ale FIFA a organizační výbor rozhodli, že jejich používání při zápasech nezakáží. Tolik citace z Wikipedie.

Proč to nelze zakázat? Protože to nejde, lidi by to pašovali na stadióny tak jako tak. Znamenalo by to osobní prohlídky, zkrátka, nejde to.

Začnu se o to opravdu zajímat, až vuzuela pronikne do ulic a začne mi to troubit pod oknem.

Asociačním spojením se mi však v souvislosti s vuvuzelou vybavila příhoda z neděle. Jak jsem včera psal, s naší Dominikou jsme se připojili k vodácké výpravě Akimovy mateřské školky Zvole a sjeli jsme s přáteli Knéblovými a jejich dětičkami Kačenkou a Matýskem Sázavu mezi Týncem a Pikovicemi. Raftů bylo celkem pět. Když jsme pak odevzdávali materiál, raftová slečna od raftové společnosti se nemohla dopočítat jednoho pádla.

Navrhl jsem osobní prohlídku všech účastníků zájezdu, ale s nápadem to dopadlo stejně jako se zákazem vuvuzely: neprošel.