Paroubek nepoučitelný
Padlý předseda sociální demokracie Paroubek na Facebooku reagoval na úryvky analýzy stranického ne-úspěchu v parlamentních volbách,jak je někdo ze strany vynesl do novin. Ironicky tam píše, že "byl jsem to já, kdo také uvedl do chodu sopku na Islandu. A pak jsem, pln radosti, seděl doma a mnul si ruce, že se na nějakou dobu zastavila letecká doprava nad Evropou." Jistě má pravdu, že jeho duely s Nečasem byly přinejmenším fifty fifty, zvlášť ten poslední, těsně před volbami, a nikoli jím prohraný, jak to tvrdí "analýza".

Zarážející je ale jeho ustavičně opakovaný pojem "pravicová média". Sociální demokracie, ať ji povede kdokoli, se nevymotá ze sebeklamu, dokud bude pokládat "všechny noviny kromě vasalského Práva" za "pravicový tisk". Kdybychom měli dělat bilanci, pak tento "pravicový tisk" těsně před volbami přiměl ODS, aby se zbavila Topolánka a byl to tento "pravicový tisk", který systematicky poukazoval na klientelistické Topolánkovy vazby a byl to tento "pravicový tisk", který způsobil, že ODS utrpěla největší volební ztrátu za celou dobu své existence.

Není to vina "pravicového tisku", že je sociální demokracie v izolaci, neboť se slepě a jednostranně upnula na komunisty v naději, že je opije rohlíkem a udělá z nich podporovatele své menšinové vlády.

Byla to šílená konstrukce a tu někdo musel vymyslet. Ani guru Mitrofanov asi neví, v čí hlavě tento generální plán vznikl, jenže Jiří Paroubek coby předseda strany ho musel schválit a tudíž za něj nese totální zodpovědnost a on i jeho strana teď nesou za něj ovoce: třebaže strana vyhrála (o tři křesla), je mimo hru, protože má nulový koaliční potenciál. Což je v politice podstatně horší prohra, než malý volební zisk.

Tahle takzvaně pravicová média jsou nezávislá a svobodná, na rozdíl například od tzv. veřejnoprávní televize, kterou se podařilo zkrotit do bezzubosti. Připomeňme p. Paroubkovi, že ve svém úhrnu jsou například proevropská,podporují evropskou integraci a odmítají nacionalismus, přičemž euroskepticismus a šovinismus jsou úhelné kameny klausovské proklamativní pravicovosti. Kdyby Paroubek byl schopný reflexe a sebereflexe, musel by aspoň tato fakta uznat.
Jenže, kdyby byly ryby tam co nejsou... Kdyby byl Paroubek schopen sebereflexe, sestavoval by dnes vládu. Teď mu nezbude než se pseudovtipně vyplakávat na Facebooku, mimo jiné v médiu, které značně přispělo k jeho zkáze.
Jelikož je svobodné. Obviní i Facebook z pravicovosti? JAK ŽIVOT JDE: Jak jsem psal článek pro Lidovky
V pondělí jsem se domluvil s Lidovými novinami, že jim napíšu do rubriky Horizont článek o ropné katastrofě v Mexickém zálivu, v rozsahu 6 tisíc znaků. To je hodně velký článek. V úterý jsem si tu věc nastudoval na internetu a ve středu ráno jsem si uvařil kafe a sedl si k počítači, že ho napíšu.
Načež vypli elektriku.
Nebylo to nic fatálního, článek jsem měl odevzdat do čtyř a bylo deset dopoledne. Jenže oni ji nezapli ani ve dvanáct a tak už to začalo být mírně napínavé. V půl jedné ji zapli. Řekl jsem si, že se naobědvám a po obědě že se do toho pustím. Uvařil jsem si nové kafe, sedl k počítači, začal psát, napsal tak asi patnáct set znaků, načež elektriku vypnuli znovu. To už začalo být zle.
V Břežanech mám počítačové pracoviště, v Ateliéru Pod pumpou tam učím Ohotoshop a podobné věci, rozjel jsem se tedy do Břežan a na flešce jsem měl těch 1500 napsaných znaků. Dojel jsme tam, načež se ukázalo, že tam elektrika sice jde, ale nejde mi internet a navíc počítač hlásí, že mám nelegální Windows. Windows mám legální, originál balení v šupleti. Internet jsem zprovoznil, načež se ukázalo, že - jak jsem už byl hodně nervózní, jsem někam založil tu flešku s 1500 napsanými znaky. Do toho volala Ljuba, že ve Zvoli už zapli elektriku. Vrátil jsem se tedy do Zvole, zapnul počítač a pokračoval v práci. Když jsem měl napsanou půlku, dostavila se paní novinářka s fotografem. Bylo přece domluveno, že pro rodinný časopis pořídí s námi rozhovor, jaká jsme harmonická a klidná rodina. Když mě novinářka spatřila, usoudila, že bude lépe, když se soustředí na Ljubu a ne na mne. Pokračoval jsem v práci, načež se strhla průtrž mračen s bouřkou. V největším lijáku mi přivezla paní účetní k podepsání asi 50 lejster souvisejících s daňovým doznáním. Podepisoval jsem ta lejstra. Ljuba s harmonickou novinářkou mezi tím byly na zahradě a skrývaly se v altánku před lijákem. Moc jim to nešlo, protože altánek má jen takové prkýnkové stěny. Voda se valila a do sousedovic domu udeřil blesk. Harmonická novinářka začala plakat a třásla se na celém těle. Dopodepsal jsem lejstra. Paní účetní proběhla průtrží k autu, tisknouc je k hrudi, jako ta gruzínská holčička z čítanky z roku 1952, která šla ve vichřici do školy zatěžkaná balvanem, aby ji to neodfouklo. Vrátil jsem se do pracovny. Páchlo to tam elektrikou a ukázalo se, že ten blesk odprásk modem. Rozhodl jsem se nejdřív dopsat článek. Naštěstí jsem měl webové stránky s informacemi otevřené. Článek jsem dopsal, vyměnil modem (mám rezervní) a poslal článek do redakce s přípisem, aby mi dali vědět, jestli to dobře došlo.

"Došlo dobře, jako vždycky, u vás nemáme obavy, jste spolehlivý autor," odpověděli.
Šel jsem pak dolů k Ljubě chlácholit harmonickou novinářku. Už se méně třásla po tom úderu blesku. Nebyl už důvod k neklidu. Průtrž mračen totiž zaplavila jen půlku zahrady, ne celou, a dovnitř nevnikla.
Zatím.