Byla by to v naší zemi novinka a jistě se nesetká s nadšeným přijetím. Nikdo není nadšený, když má platit něco, co před tím platit nemusel. Ve Spojených státech se počítá se školným od chvíle, kdy se rodina rozhodne potomka na vysokou školu poslat. Uvažuje se o deseti tisících za semestr. Je to hodně nebo málo? Ve srovnání s "nulou" je to hodně, ve srovnání se školným v zemích, kde se školné platí, je to málo.
Dá se počítat s protesty těch, kterých se to týká, a také s "oživením v sále" schlíplé levice. Ta samozřejmě bude poukazovat na to, že "je to tady", to, před čím varovala.
Bude to zkouška odhodlání vznikající vlády táhnout a dotáhnout reformy do konce i z senu, že tohle vládní období bude její poslední. A pak taky: aby to všechno mělo smysl, je třeba ukázat a přesvědčit, že je to ve prospěch věci , že nejde jen o tahání peněz z kapes. I ten náznak zdravotní reformy ztroskotal právě na arogantním chování ministerstva zdravotnictví, které ústy svého Cikrta odkazovala zájemce "najděte si to na internetu". Pokud ovšem půjde i nová (eventuální) vláda v Cikrtových šlépějích, daleko nedojde. Studenti se musí dozvědět - a musí o tom být přesvědčeni, že nejde o žádné řečičky, na co ty peníze půjdou: ty musí zůstat ve školství, je nemyslitelné, aby se vypařily někde v džungli "veřejných rozpočtů".
První pitomost
Drsnost, s jakou TOP 09 odmítla nápad na nominaci Petra Fejka do komunálních voleb je první velká pitomost, kterou si tato strana zapsala na konto. Petr Fejk má lepší pověst, než všichni vašnostové TOP 09 dohromady, Kalouskem počínaje a Jeho jasností konče. Jestli v českém Blbákově je nějaký „ostrůvek pozitivní deviace“ (copyright Miloš Zeman), pak je to zoologická zahrada za Fejka. Je to druhá nejviditelnější tvář Prahy“ po Pražském hradu, za který ovšem nikdo ze současných rozumdírů nemůže. O předsedovi pražské topky Laudátovi jsem v životě neslyšel (je to jeden z četných neviditelných poslanců ODS, který k topce loni migroval) . "Forma, jakou se (Fejk, pozn. red.) nabízí, je neuvěřitelná," řekl ČTK Laudát . Arogance pana No Name Laudáta je neuvěřitelná. Je to něco horšího než sprostota: je to chyba.
Zastavil jsem se také i nás v Idifu (Institut digitální fotografie). Naše dámy zde pracující na mě koukaly velmi udiveně. Já tam přišel v motorkářském, batoh na zádech, na kšandě vysílačku...
"To je jednoduchý," vysvětloval jsem. "Tady končím, rozumíte? Končím. Budu už jen jezdit jako mesík." Zapnul jsme vysílačku a povídám. "Třistapětka, základno, končím v tom Idifu v Hálkový, máš pro mě něco?"
"Třistapětko, slyším. Jeď na Prahu tři, Seifertova čtyřicet sedm, pátý patro, firma..."
A tak dál.
"Rozumím, Seifertova čtyřicet sedm..."
Já nedokážu se nesmát a když jsem viděl ta vytřeštěná oka, musel jsem.
Takže i naše dámy přispěly na postižené. Vypadal jsem ale velmi autenticky, jak možno viděti zde: