Už "za Paroubka" se v Lidovém domě hovořilo o "cestě za mladým voličem". Tak tohle se fakt nepovedlo. K mladému voliči našelnejširší cestu starý huhňající aristokratický multimilionář, čert se v tom vyznej! Přitom je to zřejmě umírání ve stylu Hanče a Vrbaty sto metrů od kantýny. Mladí lidé a intelektuálové jsou všude na světě a vždycky v dějinách spíše doleva než doprava, jak to, že tady podporují Jeho jasnost?
Dohadovat se můžeme třebas o složení vedení té strany. Vladimír Špidla byl charakterní intelektuál, ovšem vedle Paroubka a Škromacha na jedné straně a šíbra typu Standy Grosse se nemohl prosadit. Bez mladých intelektuálů to ale sociální demokracie u mladých intelektuálů nevyhraje (ledaže by najala nějakého knížete).
Potíž ale je i v tom, že "ve středu", kam socdem pokukuje, je obsazeno. ODS naprosto není pravicová strana, to je středová strana spíš sociálně demokratického zaměření a tak je vnímána a podporována. Kdyby se agentury místo ovlivňování voleb zabývaly rozumnými věcmi, měly by se pokusit získat obraz o profilu českého voličstva. Tipnu si, že pravicový volič je mýtus, že o nás nikdo dohromady ani neví, co to ta skutečná hayekovsko - scroutonovská pravicovost je. Takže těm chudákům scodem opravdu nezbývá, než se obracet na babičky a dědečky s nabídkou odpustku na třicet kaček - a to jim pak mlaďoši pošlou na krk úderky, aby přemluvily dědka a bábu volit knížete. To je pak těžké!
V této souvislosti působí poněkud donkichotsky na pohled sympatický návrh brněnského primátora Ondreky, aby ČSSD přerušila jakoukoli spolupráci s komunisty. Především, když s komunisty vesele spolupracuje ODS a topka s véčky to budou jistě dělat po podzimních volbách taky, proč by to neměly dělat socdemáci. A i kdyby to nakrásně udělali, kdo s nimi bude kamarádit? Vždyť je mají komunisté nastrčené pro tuhle "historicky těžkou dobu" jako svoji předradličku. Kdyby se to mělo otočit, vyženou je do emigrace, do kriminálu a na popraviště a bude zase vše JAK MA BYT.
"Občané! Neopouštějte příbytky, pohybuje se zde šílený pes! Hrozí nebezpečí, že vás pošílí! Silní muži, dostavte se s lany a háky! Vezměte rasův pytel, je třeba polapit šíleného psa!"
Musím u toho hodně skákat a máchat rukama. Pak je Iriska spokojená.
Venku na procházce se už vleče daleko za mnou, předstírá, že má moc práce s prozkoumání každého rohu a každého vyčnívajícího trsu trávy, ale doma na zahradě hrajeme šíleného psa.
No a občas u toho sebou sekne, zapletou se jí tlapky a převalí se. To je pak po hře a jdeme skroušeně domů.
Není to nic potupného, Irisko. To je prostě šílenství zvané věk, a věř, to pošílí každého...