 |
Nejsme zvyklí na dělné jednání tzv. vysoké politiky atak dosavadní hladkost a bezproblémovost jednání o budoucí koalici budí podiv. Ono tedy budí podiv i to, že ty tři strany nikdo k jednání nepověřil. Prezident se nevyjádřil, nikoho nevyzval k jednání, podle oficiální verze jen vyslechl stanoviska parlamentních stran. Jaksi mimo něho se tři strany daly dohromady.
Sociální demokraté se ocitli jako kůl v plotě. Je to samozřejmě dočasné, a pošetilý ten,kdo si myslí, že to tak vydrží napořád. Čekají nás zlé časy a kdo ví, co všechno se stane, ale to je jisté, že ať se stane co se stane, lidé to přišijí na triko vládě, a tak je to v pořádku, tak to dokonce musí být. Jde tedy o velmi dočasnou idylu a voliči se ještě budou divit, koho všechno zvolili.
Podivné počty
Sociální demokracie stojí hodně stranou. Média spekulují, kolik socdem zaplatila za volby, tvrdí se, že 350 mega. Od státu dostane za svých 22 procent vyplaceno 175 mega. Kdyby dostala ve volbách těch 32 procent, jak si to nechala prorokovat od agentury pro vytváření veřejného mínění STEM, dostala by od daňových poplatníků o polovinu víc, tedy dejme tomu 250 mega. Takže i v tom případě, že by STEM na objednávku Lidového domu neblábolil a jeho odhad by odpovídal skutečnosti 32procentního volebního zisku, ve vzduchu by se volně vznášelo 100 miliónů korun. Tolik by nasekala dluhu ve vlastním hospodářství sociální demokracie. Když nedokáže zvládat vlastní hospodaření, kdo by jí svěřil stát?
Jen někdo s rádiovkou na hlavě.
Sekera je tedy mnohem větší. Jestlipak ji sociální demokracie zaplatí? To by bylo dobré se pořád ptát a pořád to připomínat.
|
Hned proti východu ze stanice pražského metra Vyšehradská je bistro, kavárna, prostě takový podnik. Nikdy jsem tam nebyl, dělalo to tam na mě vždycky takový nějaký bufetový dojem. Včera jsem tam měl schůzku s kamarády, projednávali jsme nějaký projekt na reformu světa a pili kafe. Nic bufetového tam není, naopak, je to velmi příjemná kavárnička či restauracička v thajském stylu.
Jenom jsem v první chvíli nemohl najít dveře, kudy se tam jde. Ono je to celé skleněné, za těmi skly jsem už od metra ty kamarády viděl, mával jsem na ně, jdu k nim, ale kde jsou dveře? Až po chvíli jsem zjistil, že tam jsou dveře, na obvyklém místě, jenomže nemají kliku. Byly na fotobuňku. Postavíte se a ono to udělá šup a pustí vás to dovnitř.
Vešel jsem dovnitř, sedl si ke kamarádům a reformoval s nimi svět. No a taky pozoroval cvrkot. Díval jsem se, jak deštěm cupitá od metra nějaká paní v muslimském šátku. Zamířila k těm posuvným dveřím, udělalo to šup, otevřely se a už byla uvnitř. Někoho hledala, nenašla, šla tedy zpátky a ono to neudělalo šup.
Třeba to jsou jednosměrné dveře. Třeba je to doživotní kavárna. Žena v šátku poskakovala před dveřmi, nic jí to nebylo platné.
Thajsko je převážně buddhistická země, jen na jihu se chytil islám. Třeba...
Ano, spousta divokých teorií vás napadne při pohledu na ženu v muslimském šátku, uvězněnou v thajské restauraci.
Jak to dopadlo? Pomlčím. Dobré konce nejsou zajímavé.