 |
Kdyby byly parlamentní volby a následné ústavní kroky něco jako veselé dětské odpoledne, kde se soutěží v hodu smetákem do dálky, bylo by to jasné: nejdále hodili sociální demokraté a tudíž vyhráli. Bohudík tomu tak není, hned nadvakrát bohudík. Není to veselé odpoledne a následné ústavní kroky nejsou vázané na numerické výsledky. Soupeřila takzvaná levice a takzvaná pravice, ve skutečnosti populismus a realismus, a volič měl tolik soudnosti, že zvolil realismus. Odřízl populismu cestu k prebendám a vsadil na naději, že realistické strany se budou chovat tak, jak slibovaly, tedy odpovědně a slušně.
Noviny jsou teď plné spekulací o tom, jak na tom teď bude sociální demokracie po prohraně vyhraných volbách, z čeho zaplatí náklady na kampaň. Tyto náklady patří ke střeženým tajemstvím, odhad je tři sta miliónů neoficiálně, dvakrát tolik ještě méně oficiálně, tři čtvrti miliardy reálně. Zaplatit je mohla jenom strana s přístupem ke státním zakázkám, jako jsou nákupy zbraní pro armádu a stavba dálnic, které vycházejí dráž než v prostoru 200 km na západ od Prahy. Jelikož ten přístup je odříznutý, nastanou maléry. Nejenom Paroubek bude muset řešit otázku, z čeho bude platit snídaně v hotelu Kempinský a hypotéku.
Jak je to tedy s tím hodem smetákem?
Třebaže volby nejsou hod smetákem, pro klid v rodině by asi prezident udělal dobře, kdyby termínovaně pověřil jednáním Sobotku. Zdá se, že to neudělá. Vše je v rovině spekulací, nicméně mějme na paměti, že v okamžiku vítězství je třeba myslet na to, že je to tuze těkavá kapalina, něco jako šampaňské, které den po otevření flašky se mění v normální víno a další den v ocet. Odmítnutím Sobotky zavaří prezident lektvar křivdy, lektvar konzistence lepkavé a dlouhodobé. Je zbytečné takový lektvar vařit. Ale je na prezidentovi, aby se rozhodl a ne na nás, abychom mu radili.
Nicméně je dobré a moudré od pana Schwarzenberga, že jako první začal mluvit o tom, že by sociální demokraté měli dostat, například, funkci předsedy sněmovny. To je příklad civilizované, a hlavně dlouhodobě funkční politiky.
Kéž by to bylo nakažlivé.
|
Měl jsem včera milou povinnost přestříhnout pásku a tím symbolicky otevřít provoz v nové prodejně firmy Megapixel, obchod s fotografickou technikou. Už jsem to jednou dělal, stříhal pásku v Megapixeku, tuším že loni, zcela určitě v Brně. Na tuhle brněnskou výpravu hned tak nezapomenu. Jel jsem na ni autem, nikoli na motocyklu, a auto zaparkoval nedaleko Náměstí svobody. Prodejna byla blízko od auta, jen pár ulic, to se takhle šlo a zahnulo a ještě kousek a bylo to. Pak následovala ta sláva a všelijaké ty řeči se známými, se kterými se nevidím každý den a pak nezbývalo než se vrátit do Prahy, respektive do Zvole (pořád tak nějak na Zvoli myslím jako na Prahu, když jsem dál než 50 km).