 |
Vidina Kubiceho zprávy 2 se vznášela nad páchnoucími vodami naší předvolební scény a dosud se zcela nevytratila. Čekám bombu, zeptal se mě náš čtenář pan J.H. Odpověděl jsem, že ne. Nikoli proto, že bych věřil ve slušnost našich politikostrůjců, tak naivní nejsem. Nevěřím proto, že je středa a jak každý střelmistr potvrdí, ono záleží na časování.
Pravda, čekal jsem, co všechno vytáhnou na Radka Johna. Vytáhli známá fakta o časopisu a o lhaní před soudem, jenže to je malý kalibr. Zdá se teď, že se ho spíš bojí a že si ho nechtějí rozházet a spíš mu nadbíhají. Předseda Strany zelených Ondřej Liška se sice rozhodl Johna varovat před podnikatelem Jaromírem Soukupem, ale zelenou stranu rozhlodal jakýsi Zub ideologického fanatismu a s preferencemi 2,5 procent (jež Zelení měli až do té doby, kdy před posledními volbami agentury pro vytváření veřejného mínění nezjistily, že jich mají dvanáct) jejich názory přestávají být podstatné. Nevěřím, že přijde bomba - přece jenom to není hokej, to zaprvé, ovlivnit veřejné mínění není během 24 hodin možné. A pak, když chodíme půl roku po kolena v močůvce, myslíte si, že by si někdo všiml že se někdo upšouk?
|
Neuvedomuju si přesně, jak se to semlelo, nicméně jisté je, že to vyvrcholilo tak, že jsem stál s klacíkem v ruce ve střehu a Dominka na mě útočila a volala, že je pirát. Šermu jsem se nikdy nevěnoval a pirátství také ne, a teď mě osud uvrhl do jednoho i druhého. Dělalo mi to starosti. To jsou takové ty hry, které v podstatě nemmohou skončit dobře.
"Tuhle hru hraj jenom s dědou," rozhodl pak David.
Nakonec jsme šli domů a tam mě osud uvrhl do nějaké velmi složité hry s Garfieldem. Měl jsem figurkou poskakovat nejdřív tam a pak zase jinam podle pravidel, která jsem nepochopil - ani ne tak pro jejich složitost, jako pro jejich zřejmou proměnlivost.
Příště to budu směřoat na piráty. Tam je to aspoň jasné, pokud jde o pravidla: přežít.