Být to někde jinde...
Být to někde jinde, na schůzkách emisarů vzájemně se potírajících stran by nebylo nic divného. Jenže je to ne jinde ale u nás, takže fotka Paroubka a Topolánka doprovázející článek o jejich nedávné schůdce budí všelijaké pocity. Především budí nedůvěru k jedněm i druhým. Přes všechna popírání visí idea velké koalice ve vzduchu. Dejte nám hlasy a pak se zase jděte na čtyři roky bodnout - pak vás znovu obelžeme, to je vidina bohužel nikoli nerealistická. Velká koalice není ani v oranžovém, ani modrém programu a volič sociální demokracie se bude cítit velmi ošizen, pokud zjistí, že jeho lístek je napůl modrý, pro voliče ODS platí totéž v opačném barevném gardu. Paroubkův emisar Dimun prohlásil, že schůzka jeho šéfa s Topolem měla charakter osobní, nikoli politický. Proboha, kdyby aspoń z nás nedělal takové blby. Copak si Paroubek cestou do dolů, kde se donutil sfárat, nevšiml, že za tejden budou volby? To jeho zájem o Topolánkův osobní osud je tak silný, že schůzka nemohla čtrnáct dní počkat?

Noviny též hodně propírají zájem obou hlavních rivalů o Věc veřejnou. Tady není vůbec čemu se divit. Jelikož o politickém profilu VV nevíme vůbec nic, příklon tam či onam se dá čekat a nikdo by tím neml být překvapen, ani volič tohoto spolku. Je přece jasné, že se VV bude muset přiklonit na jednu nebo druhou stranu. Ona to může ale udělat "ad hoc" případ od případu. Korupční výtěžnost takového postupu je přece největší.

Rád bych vyjádřil stupeň své důvěry k Věci veřejné, ale k disposici nemám řez písma dostatečně malý, abych to graficky vyjádřil.

Ostatně s tímto postojem počítá Paroubek už dopředu vůči komunistům.- Ti jsou ve věru zvláštní pozici. Do vlády je nechtějí pustit. I kdyby tam infiltrovali v postu ministerských náměstků, způsobilo by to velký otřes. Takže by byli v roli slouhů, jako když lidožroutský král si udělal trůn z lidí shrbených na všech čtyřech. Cuknout by neměli kam. Ona je ta jejich trapná pozice čitelná i z jejich nenávistných projevů tištěných v Haló novinách. Ti by s gustem zatočili se sociálními demokraty, kdyby to jen bylo trochu možné... JAK ŽIVOT JDE: Co jsem záviděl
Přírodní krásy v Nevadě, Utahu a Arizoně, ve třech státech, které jsme nedávno s fotoexpedicí Idifu navštívili? Nic takového nemáme a nemůžeme mít a tečka, Grand Canyon anui Valley of Fire, Zion nebo Brice u nás nevznikly a pokud vzniknou, tak za stovky miliónů let a to nás nemusí zajímat. Záviděl jsem ale čistotu, která tam vládne.
Starají se o ni návštěvníci.
Tahají sebou tuny vody - v návštěvnických centrech jsou všude nápisy a pokyny, že na výlety je třeba si brát dost pití. No a protože Američané jsou žraví, nosí sebou i jídlo a cestou ho konzumují. Jenže nezahazují žádné flašky, papíry nebo pytlíky. Cestou v parku nevidíte koše na odpadky - nikdo tam nechodí uklízet. Dělají to sami lidé, prostě, dojedí a dopijí, strčí do kapsy nebo batohu a jdou dál. Jen jednou jsem spatřil na zemi ležet umělohmotnou flašku a nad ní stála Američanka a ječela, který že dobytek to tam nechal. Bylo ale zřejmé, že ji někdo ztratil, tedy vytrousil, rozhodně ji nezahodil někam do škarpy.

Mimoděk jsem vzpomínal na naši nedávnou brigádu ady u nás v lese ve Zvoli, kolik flašek od piva jsme našli a odtahali a kolik jich tam asi přibylo za dobu, která od brigády uplynula...