Paroubkovská specialita
Čtrnáct dní jsem byl stranou našeho kocourkovského kolotání - byl jsem v USA, v zemi, kde mají jasně daná pravidla a většinou je dodržují. Právě z toho hlediska mi připadala neuvěřitelná dvě témata významu okrajového, ale bohužel pro nás velmi typická.

Především je to Paroubkův bojkot nezávislého tisku. Jeho Tvrdík odpoví na otázku stranickému a bulvárnímu tisku. Když položí otázku zpravodaj Práva, které si čím dál víc zaslouží obnovu přízviska Rudé a třeba na to dojde, až Paroubek vyhraje a nechá vyhodit dva paradegojim Jiřího Hanáka a Jiřího Fraňka, když položí otázku zpravodaj Haló novin, tedy listu, který nepokrytě dává najevo zavilé nepřátelství sociální demokracii a lze z toho vyčíst, jak by s ní zatočil hned po eventuálním převzetí moci za vhodné "historické situace", když položí otázku zpravodaj deníku zabývajícího se skandály a pitomostmi, Paroubkův Tvrdík odpoví. Když položí otázku někdo z Dnes, Lidovek, Hospodářek, Respektu a Reflexu, Paroubkův Tvrdík arogantně neodpoví. Vystrčí zadek na 900 tisíc čtenářů Dnes, 226 tisíc čtenářů Lidovek a 190 tisíc čtenářů Hospodářek, spolu s Reflexem a Respektem se blížíme půl druhému miliónu čtenářů.
Co s tím?

Panu Paroubkovi tento stát nepatří. On sám a jeho Tvrdík a všichni ostatní jsou placeni z veřejných peněz, mnohem víc, než "obyčejní lidé", které se snaží ze státních peněz podplatit. Zmíněná periodika jsou nezávislá a kritická "padni komu padni", nikoli servilně selektivně jako to dělá Právo. Nad rozhodnutím Lidového domu se zvedá žaludek - kdypak se pod okny objeví rudí křiklouni provolávající heslo "zde je ta redakce, kde sedí reakce"? Je mi nepochopitelné, že sociální demokracii nikdo nezažaloval za odpírání informací. Její odkazy na tiskové zprávy jsou nejapné výmluvy. Novinář má právo na doplňující otázky, když shledá tiskové zprávy nedostatečné. Že mlčí impotentní organizace zvaná Syndikát novinářů překvapující není, ale že více nekřičí sami novináři, ano, to je nepochopitelné a svědčí to o tom, že nahrbenost před bafuňářským panstvem je nám dosud vrozena.

Druhá kauza je marginální - jde o směšnou tahanici kolem studentských voleb, ty chtěli sociálně demokratičtí krajští mocipáni nejdřív zarazit, pak výsledky ututlat a nakonec "nařídili" výsledky zveřejnit. Včera v Radiožurnáli Anna Šabatová a Lída Rakušanová mudrovaly o "nevhodném načasování" této akce. Proboha, jaké nevhodné načasování? Ti mladí lidé jsou nějaké smetí, které se nesmí vyjádřit? Oni budou platit dluhy, které Paroubkova parta naseká, až vyhraje volby. Na Evropu se valí krize daleko větší než ten bubák, který se přes nás převalil loni. V povolební Británii mají komisi, která zkoumá finanční machinace labouristických vlád a podle stávajících odhadů dosahuje dluh na domácnost čtyřicet tisíc liber, to je milión 200 tisíc korun. Proti tomu je "Kalouskova složenka" pakatel. To je jeden příklad za všechny, z ekonomicky zdánlivě "zdravé" země, tedy se Španělska, Portugalska nebo Itálie. I ten skandál kolem složenky je směšný. Ano, Kalousek byl ministr financí v době, kdy se krize přivalila a státní finance by se propadly, i kdyby je řídil Einsteinův mozek. Jenže sociální demokracie přes všechna varování expertů a svobodného tisku ani nepomyslela na rezervy v době konjunktury, takže nese plnou zodpovědnost za tu strašnou díru, která v rozpočtu vězí.

Takže je naprosto v pořádku, že se mladí ozvali a udělali to v pravý čas. Náhubků nebylo třeba. Ty ještě přijdou, pokud Paroubek volby vyhraje. Jeho vztah ke svobodnému tisku to jasně naznačuje.

JAK ŽIVOT JDE: Tak už jsem zase zpátky
Čtrnáct dní jsem putoval s výpravou Idifu a Dílny po třech státech USA, začali jsme v Nevadě, přejeli do Utahu a přes Arizonu jsme se vrátili zase do Vegas, čili do Nevady. Měli jsme krásné počasí, výsledek toho je, že jak Ljuba, tak i já jsme se nastydli. Klimatizace je metla lidstva a v těchto končinách na ni narazíte na každém kroku. V autě jsme se rychle naučili ji tlumit, nastavii jsme ji na hranici chlazení a topení, jenže v každé místnosti na vás duje severák. Takže se kurýruju a smrkám a kašlu, nicméně se dokurýruju a dosmrkám a dokašlu a v tomto týdnu, jako obvykle po takové cestě, se pokudím vzpomenout si na nikoli nudné příhody.
I takové se vyskytly.