 |
Někdy je třeba figuru obětovat a to udělal Paroubek s Vlčkem. Ovšem hned žádal figury recipročně, tónem slýchaným od prokurátora Urválka, kdy žádal hlavy Ivana Langera a Petra Nečase.
Nelze to brát na lehkou váhu. Vlčka nakonec potopilo to přiznání miliónu v pytlíku. Přiznal pytlík a jel. Nedržel se Jožova hesla ĺuhať, ĺuhať a keď to nepomože, ješče viacej ĺuhať. Bez přiznaného pytlíku by na tom byl stejně jako jiní s máslem na hlavě, jako třeba Íčko Langer citovaný v policejních protokolech.
Těžko říct, komu Vlčkův pád pomůže. Že by si nerozhodnutý občan řekl, no vida, ten podezřelý Vlček odešel, je to přece jen slušná partaj, tihle sociální demokrati, jim dám svůj hlas!
Spíš je pravděpodobný jiný scénář.
Je to pěkná pakáž, sociální demokrati jako ti odeesáci, jeden za osmnáct, druhý za dvacet bez dvou.
A půjde volit Věc veřejnou, pro niž kandidují dámy, pózující pro sexy kalendář.
Sexy kalendář mě dostal.
On není zas tak moc sexy, přinejmenším vůbec není trapně sexy, je to spíš recese, příjemně a vtipně naaranžovaná, viz referát iDnesu. Patřím k lidem preferujícím věcnou debatu před sexy kalendáři, nicméně je třeba vzít v úvahu, že tahle podivínská klika je beznadějná menšina. A sexy kalendáře mi přinejmenším vadí mnohem míň než urválkovské hřímání Jiřího Paroubka a difamační billboardy u silnic.
Poznámka na konec
Poprvé v životě jsem otevřel Haló noviny. Podívejte se někdy do nich. Dýchne na vás puch sedmdesátých let. Přečtěte si hlavně to, co se v nich opíše o sociální demokracii. To je ta partaj, která se s nimi paktuje...
Ti by se socdemáky zatočili, kdyby se vrátili k moci... Celá alej šibenic nestačila. A oni se s nimi paktují.
Přečtěte si jedno číslo Haló novin a je velmi pravděpodobné, že případné pochyby vůči panu Paroubkovi a jeho linii přejdou v hluboké zhnusené pohrdání.
U mne ten proces nastal.
|
JAK ŽIVOT JDE: Návrat myšic s leknutím
Máme na zahradě hned naproti francouzskému oknu obývacího pokoje velký kámen. Pod ním si vybudovaly nory myšice. To jsou tvorečkové velmi roztomilí, pokud jsou za francouzským oknem - na straně zahrady. Pokud by byli na straně sporáku a špajzu, byly by to hnusné myši a byl by na ně podnikán lov, kladeny pasti a podobně. Už dlouho jsme je však neviděli a přišlo nám pravděpodobné, že je ulovily kočky ze sousedství.
Kočka, potvora, nedělá rozdílu. Myšice jako myš, a myš jako osmák degu. Ono, mezi námi, je to vysvědčení rozumnosti. Je to všechno jeden čert, jeden jako druhý jako třetí.
Takže jsem se včera vrátil domů a Ljuba už se taky vrátila z práce a zalévala zahradu a hlásila, že zahlédla myšici.
"Myšice se vrátily!" volala na mě s radostí v hlase. Bylo nám po myšicích trochu smutno.
"Nebyl to Monty?" napadlo mě nahlas.
Francouzské okno bylo pootevřené.
To je naše obava, aby Monty neutekl. Občas ho necháváme pobíhat po domě. Jde mu to k duhu, má teď krásně vypracované tělíčko, leskne se mu hustá srst,je to statný osmák degu. Víme, že ho nesmíme nechat vyběhnout ven. Euforie ze svobody by netrvala dlouho, do prvního setkání se sousedovic kocourem.
Nebyl to Monty. Ten si hověl na střeše svého domečku ve své kleci. Byla to myšice.
A doufejme, že je to generace vycepovaná, obezřetná, která se dokáže kocourům vyhnout.