 |
Je to jeden z největších svátků křesťanského světa, den kdy vzpomínáme ukřižování Ježíše Krista. Připomenutí neuškodí ani nevěřícím, už jenom proto, že i my, kteří do kostela nechodíme a rituál nepraktikujeme máme kořeny hluboko zasazené do křesťanského myšlení. Má to být státní svátek? Pravidelně se v tuto dobu o věci diskutuje a vždy se připomíná, že jsme jeden z nejvíc ateistických států na světě.
On ten náš ateismus , jak podezírám, má hodně společného se skepsí, která nám zalezla do duše jak špína pod nehty. Zvykli jsme si nevěřit nikomu a ničemu - a kupodivu nás to nechrání před uvěřením kdejakému šmejdovi, který nám slibuje kde co. Což se nejspíš prokáže v nadcházejících volbách. Je to tak a těžko s tím něco dělat. Zavedení nového státního svátku asi neprojde ani napřesrok, ani v nadcházejících létech. "Všem lidem, nejen věřícím, prospěje, pokud se na jeden den zastaví a zamyslí se sami nad sebou," hájí myšlenku státního svátku Cyril Svoboda. Jenže ani on není tak naivní, aby si myslel, že by lidé využili nového dne volna k "přemýšlení o sobě". Prostě, bylo by to volno. Ať jsme skeptičtí jakkoli, nejsme kritičtí a proto se už ani nikdo nediví podivnému svátku 7. listopadu, kdy českou večerní krajinou procházejí lampiónové průvody. Je to prostě dětská slavnost a málokdo pomyslí, co se tu vlastně oslavuje.
Co dodat? Bylo by dobré, kdybychom v tyto sváteční dny šli trochu do sebe a popřemýšleli o sobě. A představte si ten úžas, kdyby to udělali i naši politici a od úterka by předvolební kampaň byla věcná a slušná, bez urážek a lží!
Ne. Tahle sci-fi se mi nikdy nesplní.
|
JAK ŽIVOT JDE: Blbinky, na to vás užije
Jak to všechno vzniklo? Mé googlení se v tomto směru dopídilo až do roku 1708, kdy si tuto otázku položil magazín Apollo a došel k závěru, že "se to neví". Podle jedné teorie tradice vznikla v 16 století ve Francii v souvislosti s reformou kalendáře. Měla odstranit zmatky, které vznikly tím, že 1. leden učinil začátkem roku Julius Caesar, avšak v následující epoše byly snahy spojit začátek roku s Velikonocemi. Tahanice kolem kalendáře prý způsobily zvyk "vyvádění aprílem".
Nicméně se zdá, že je to násilně naroubované vysvětlení. Badatelé spatřují jakýsi náznak v Chaucerovi, tedy v textu ze 14. století, nicméně i toto vysvětlení je, zdá se, násilné. Pravděpodobně původ aprílu je ve slavnostech jara s původem hluboko v antice. Ve středověku tyto slavnosti vrcholily 25. března a končily právě 1. dubna. No a je možné se vrátit ke "kalendářové teorii": v 16. století stoupenci moderních směrů slavili Nový rok 1. ledna, kdežto tradicionalisté 1. dubna. No a modernisté si z nich dělali legraci a lepili jim na záda papírové rybičky. Stačí?
Včera bylo apríla a to se dělají všelijaké blbinky. Tady jsem zveřejnil takový ztřeštěný text toho typu, který se používá v grafických projektech jako výplň místa, kam později přijde text (v lepším případě) rozumný. Na Digineffu jsem měl vynález interferenčního fotografování a webové rozhraní redakčního systému Neviditelného psa se mě snažilo přimět k tomu, abych se přihlásil otiskem palce na červený puntík. I ctihodný foto-web Dpreview přišel s ptákovinou v podobě kulatého fotografického čipu. Pátral jsem po původu aprílového žertování a narazil na výsledky studie STEM, podle níž nejraději žertují občané ve věkové kategorii 70 aý 99 let. Studie zveřejněna 1. dubna...