 |
Směšně reagovali sociální demokraté na Topolánkovo rozhodnutí odejít, když prohlásili, že se "strana nepolepší". Vítaný je každý akt civilizovaného chování a Topolánkovo rozhodnutí toto kritérium bezesporu splňuje. V posledních doslova desítkách hodin se šuškalo, že Topolánek chystá nějaký paličský projev a že za sebou chce prásknout dveřmi. Ať to zamýšlel nebo nezamýšlel, důležité je, že nic podobného neudělal a pro příště dal příklad, jak se takové věci mají dělat.
Petr Nečas tedy bude mít volné ruce. Záleží hlavně na něm, k čemu je použije. Straně pomůže - a přeneseně i voliči a celé zemi - když stranu vyčistí od pakáže, která si z ní udělala kšeft. Něco naznačil na sklonku své éry sám Topolánek, když na podzim před kongresem ODS okázale volal do ofenzívy proti krajským gubernátorům. Nestalo se nic, na všech úrovních se kšeftuje vesele dál a odliv voličské přízně postihuje jak ODS, tak ČSSD, která není v tomto ohledu za ODS pozadu. Konec konců, v naší zemi se zosobněním zneužití politické funkce stal Stanislav Gross, někdejší premiér a předseda strany.
Od Nečase nelze čekat nemožné. Topolánek stál v čele strany přes sedm let a získal si velkou oporu a autoritu - konec konců, vítězství má na kontě mnohem víc než proher. Nečas by se musel stát "Elliotem Nessem", tedy Nepodplatitelným v rámci strany, kterou je mu dáno vést, a k tomu by potřeboval spojence tohoto typu. Bude se pohybovat v zaminovaném terénu strany, vystupující jako hlavní odpůrce jakýchkoli protikorupčních opatření s šancí aspoň na minimální úspěch. Navíc, partaj se zřejmě už smířila, že volby prohraje, a šíbři v jejím rámci se připravují na spolupráci s kolegy korupčníky z vítězné sociální demokracie. Ono to vítězství zase nebude natolik drtivé, aby se spojenci nehodili podle zásady, že ruka ruku myje.
S ohledem na toto všechno je se změnou v čele strany spojena jen naděje, a přestože se Topolánek zachoval slušně, ještě nelze hovořit o vítězství slušnosti. Například za situace, kdy Prahu ovládá Bém s Jančíkem a kdy volební stratég modrých Ivan Langer není schopen věrohodně vyvrátit podezření, že spolupracoval se skupinou kolem mafiána Mrázka.
|
JAK ŽIVOT JDE: Blbinky, na to vás užije
Jak to všechno vzniklo? Mé googlení se v tomto směru dopídilo až do roku 1708, kdy si tuto otázku položil magazín Apollo a došel k závěru, že "se to neví". Podle jedné teorie tradice vznikla v 16 století ve Francii v souvislosti s reformou kalendáře. Měla odstranit zmatky, které vznikly tím, že 1. leden učinil začátkem roku Julius Caesar, avšak v následující epoše byly snahy spojit začátek roku s Velikonocemi. Tahanice kolem kalendáře prý způsobily zvyk "vyvádění aprílem".
Nicméně se zdá, že je to násilně naroubované vysvětlení. Badatelé spatřují jakýsi náznak v Chaucerovi, tedy v textu ze 14. století, nicméně i toto vysvětlení je, zdá se, násilné. Pravděpodobně původ aprílu je ve slavnostech jara s původem hluboko v antice. Ve středověku tyto slavnosti vrcholily 25. března a končily právě 1. dubna. No a je možné se vrátit ke "kalendářové teorii": v 16. století stoupenci moderních směrů slavili Nový rok 1. ledna, kdežto tradicionalisté 1. dubna. No a modernisté si z nich dělali legraci a lepili jim na záda papírové rybičky. Stačí?
Včera bylo apríla a to se dělají všelijaké blbinky. Tady jsem zveřejnil takový ztřeštěný text toho typu, který se používá v grafických projektech jako výplň místa, kam později přijde text (v lepším případě) rozumný. Na Digineffu jsem měl vynález interferenčního fotografování a webové rozhraní redakčního systému Neviditelného psa se mě snažilo přimět k tomu, abych se přihlásil otiskem palce na červený puntík. I ctihodný foto-web Dpreview přišel s ptákovinou v podobě kulatého fotografického čipu. Pátral jsem po původu aprílového žertování a narazil na výsledky studie STEM, podle níž nejraději žertují občané ve věkové kategorii 70 aý 99 let. Studie zveřejněna 1. dubna...