 |
Ať se přihlásí ten, kdo na začátku týdne čekal to, co přinese jeho závěr. Mirka Topolánka smetla prkotina, která svědčí spíš o jeho burantství a aroganci než o tom, že by snad byl homofobní xenofob nebo vlastně co-fob. Je to člověk, který nedokázal pochopit, co znamená stát v čele politické strany obtížené zásadním podílem na vývoji státu a obecně vzato společnosti. Neměl na to osobnost, vzdělání a hlavně - schopnost poučit se z chyb, takže chvála bohu, že je pryč a kéž se nevrátí. Ať se nadále věnuje milence číslo osm které bude zahýbat manželce číslo dvanáct v bytě vypůjčeném od homosexuálního kamaráda (je totiž tolerantní), zkrátka, je pryč.
Situaci, v níž se Nečas ocitl, odhadl a docenil Václav Klaus, který mu popřál úspěch a vyjádřil naději, že "vrátí ODS ke kořenům". To je výborná rada. Problém je v tom, co to jsou ty kořeny. Pokud by to mělo být kamarádění s Viktorem Koženým a dodnes neobjasněná záhada švýcarského konta, tak pomáhej pánbu, to tam mohl zůstat Topolánek a mafiózní pražští "kmotři", v čele s pražskou mafií. Co tedy?
Jiří Paroubek má v nadcházejících volbách nepopiratelný náskok v tom, že pomaloval každý druhý billboard sliby na vrub státní poklady - nejdrzejší je slib, že bude bojovat "o vaše penze", kde si nechal do pozadí nafotit velmi mladý kompars: právě mladí lidé budou mít na sklonku vlády Jiřího Paroubka podstatně menší šanci na důstojnou penzi než dnes, protože pokladna bude vydrancovaná možná na desítky let dopředu, pokud by se mělo splnit to, co stojí na ostatních bilboardech. Ale to již bylo mockrát řečeno. Co tedy může Nečas nabídnout a slíbit, když vše slíbitelné už slíbil Paroubek?
Po toskánských výletech nemohl Topolánek věrohodně slibovat zákrok proti korupci. Nečas do ničeho namočený není. Jenže zákrok proti korupci, to není fízlování a jenom protikurupční agenti - to je vybudování prostředí, v níž korupce není možná. Stejně jako dnes už neexistuje korupce u řezníka a v autoservisu, nesmí fungovat korupce ve státní správě a státních zakázkách zejména. Tohle může být obrovské téma pro liberální stranu v zápasu se stranou, která chce naopak státu utužit a ve spolupráci s komunisty nastolit "pořádek" buřtgulášového socialismu osmdesátých let. Doba dnes není zralá na reformy, které by měly stát občany peníze. Ale reforma fungování státu, to je reforma, která dokáže občana zaujmout.
A na to prohlásit ji za "návrat ke kořenům" je vždy dost času.
Mimochodem, z nervózních Paroubových reakcí na změny ve vedení ODS je zřejmé, že se Paroubek o svůj domek z karet bojí.
|
JAK ŽIVOT JDE: Absurdní setkání v Regensburgu
O víkendu jsme se byli s Ljubou podívat v Mnichově. Byl jsem tam na skok jen jednou, dokonce letos, ale fakt jen na skok - a tak jsme si aspoň trochu užili Anglickou zahradu a sbírky moderního umění, na pivu jsme taky byli (ale dali jsme si půllitr, tedy "malé", nikoli správný bavorský tuplák). No a na zpáteční cestě jsme se zastavili v Regensburgu neboli v Řezně. V Dómu jsme viděli sloužit mši - kardinálů se tam hemžilo doslova požehnaně, a úplně před odjezdem, šli jsme zrovna od Kamenného mostu, došlo k tomu absurdnímu setkání. Nemá smysl ho popisovat, vidíte ho na obrázku - od Dunaje prošel hradbou římský legioonář a s aktovkou pod paží si to štrádoval... kam? Do práce? Byla neděle. Nakupovat? Všude zavříno. Do kavárny? S aktovkou sotva. Na mši? Už byla odsloužená a legionáři nanejvýš házejí křesťany lvům. Ten člověk neměl kam jít, a přece šel.
Mohl jsem se ho zeptat, ale tím bych zkazil kouzlo absurdního setkání. Nechme tajemnosti její tajemství, netřeba všechno vědět a vysvětlit.
