 |
Takže jsem se včera splet a nesplet. Bývalý premiér a vrcholový politik evropského státu střední velikosti neřekl, že by volič sociální demokracie zasloužil nakopat, ale řekl, že volič sociální demokracie je jedlík vepřo knedlo zela a každého by nejraději nakopal. Tak to je tedy opravdu nebetyčný rozdíl, expremiérovo prohlášení je skutečně hodno státníka.
Možná výrok vstoupí do našich dějin vedle Masarykova "nebát se a nekrást" (výrok, který Masaryk nikdy neřekl, ale je pěkný).
Když tedy Topolánka vyzval k odchodu i šéf Senátu Přemysl Sobotka, tak jde skutečně do tuhého. Asi to taky nebyl moc chytrý výrok a kdo ví, zdali toho Sobotka nelituje. Je velmi nepravděpodobné, že Topolánek odejde. Jednak k tomu není opravdový důvod. Že je prázdný topol a hulvát, se ví dlouho. Zdaleka není jediný hulvát v české politice. Že jeho přítomnost škodí občanským demokratům, je zřejmé, jenže jeho odchod by jim uškodil ještě víc. Kdo by ho nahradil? To je další otázka. Neslaný nemastný Petr Nečas? Slaný a mastný Ivan Langer?
I kdyby to byl z nebe sestoupivší Winston Churchill, volby jsou skoro jistě prohrané a ten, kdo by předsednictví vzal po Topolánkovi, by nevyhnutelně převzal za prohru odpovědnost. Tuhle hořkou hru s troupem v čele musí ODS dohrát do konce, s Topolánkem v čele, ze sebezáchovných důvodů s roubíkem v ústech. Pak, v opozici, v podstatně menším korupčním tlaku přeskupit síly a bránit oranžovo-rudé koalici v hospodářském rozvrácení státu. Je to asi jediná důstojná cesta. Jsou samozřejmě i jiné - a v českém politice není vůbec nic vyloučeno.
|
JAK ŽIVOT JDE: S Dominkou opět v cirkusu
Ve 13.45 se otevírá stan, zase jsme byli mezi prvními. Pan Kellner trhal lístky - a protože jsme před tím byli mezi prvními, poznal nás a povídá:
Program začal, byl moc hezký, Dominka se těšila na šaška - toho dělal mladej, vždycky v pauzách nastoupil a dělal všelijaké kumštíky. No a taky v jedné té pauze přinesl velký míč a hodil ho do publika. Publikum jásalo, pinkalo míč a házelo ho zpátky a míč létal sem a tam a jak tak létal, taky dolétal: spadl do bláta, do nejrozšlapanějšího místa v ose vchod do cirkusu a vchod do manéže a chvilku se v tom blátě překuloval a pak vyběhl statečný chlapeček a kopl do něho a bum, míč trefil toho pána, co nám zasedl místa rezervovaná panem principálem.
Do Zvole zase přijel cirkus, tentokrát cirkus Kellner, lístky jsem zakoupil už v sobotu, na nedělní představení. To hraje významnou úlohu v dramatu, jež budu popisovat. Byl jsem první zákazník u okýnka kasy. Taky v neděli jsme s Dominkou byli první, okukovali jsme koníčky a kozičky a lamy (ten zvěřinec v cirkusu vystupuje) a s panem Kellnerem jsme se dali do řeči. I to hraje roli.
"Rezervoval jsem vám místa!"
A zavolal mladýho, aby nás uvedl.
Měli jsme lístky do lóže, tedy hned k manéži. Jenže ta naše místa obsadil, no, slovo dědek není zdvorřilé. Takže říkejme jeden pán, taky podle všeho s vnučkou. A že ho nezajímá a kdesi cosi, zkrátka dal najevo, že bude sedět tam, kam si sedl a šmytec. Mladej už chtěl volat pana Kellnera, já ale řekl, že je to jedno, že si sedneme hned vedle, nemusíme mít zrovna ta místa v ose vchod do cirkusu - vchod do manéže.
Myslím, že nastal čas na vynalezení nového slova charakterizujícího stav toho pána.
Navrhoval bych bláťulák podle vzoru sněhulák.