Česká malá domů
Body u voličů získali především sociální demokraté a komunisté, protože ti mnnejhlasitěji hájili "zájmy lidu". Přilepili se k tomu i lidovci a třebaže je už není pomalu od země vidět, teď křičí, že oni "odvrátili stávku". Stávka samozřejmě odvrácena není, stávkové výbory nadále fungují a odboráři budou pozorně sledovat další vývoj situace. ODS a TOP 09 se zachovaly podle svých zásad a heslo "neustoupit vydírání" jistě zabralo u jejich voličů. Ostatně, každýá stávka je vydírání, to už patří k podstatě věci samé.

Na celé věci je smutné, že debata o tom, zda má smysl danit zaměstnanecké benefity podle "ceny obvyklé" vznikla až poté, co zákon začal platit. ASociálnědemokratičtí a komunističtí zákonodárci, kteří sami požívají benefity, o jakým se železniočářům nezdá ani v nejrůžovějších snech, krátce a dobře odvedli mizernou práci, když si nevšimli, jaký dopad bude mít novela o DPH na jejich voliče: vcelku nulový přínos pro státní kasu a velký nlad mezi lidmi. Oni by si teď měli sypat popel na hlavu a svým voličům se omlouvat. Tím spíš, že se začalo mluvit o jejich benefitech. Ty se týkají prakticky všeho, stravou počínaje přes dopravu až po rekreaci. Že by oni měli platit nějaké DPH, to samozřejmě nepřipadá v úvahu. Naopak sociální demokrat Miroslav Vlček přišel na nápad, že by se poslanecký plat měl odvíjet od platu v Evropském parlamentu a že by se jim mělo odpustit čtyřprocentní snížení platu.

Kolem železničářských benefitů se toho hodně nařečnilo. Kde jsou ale hlasy zaměstnanců v soukromém. sektoru, kteří nemají žádné benefity a mnozí z nich by jásali, kdyby přišli jen o čtyři procenta z platu!

JAK ŽIVOT JDE: Pivo z lednice
Před začátkem fotografického semináře obvykle chodím do sámošky u nás v Hálkově ulici. Už si mě tam asi pamatují, že jsem Ten Co Vždycky Kupuje Fantu A Slané Tyčinky. Ano, a je to venku, mám rád Fantu a takové ty tlusté slané tyčky posypané kmínem, tyčky z lískového těsta. Za ta léta už by to vystačilo na známost s krámskými, ale moc si tam nikdy nepopovídám. Je to krám vietnamský a jsou tam jakési jazykové bariéry.

Nebudou vždycky. Dám příklad. Koupil jsem si (hádejte co) a jdu k pultu a tam už stál páchnoucí pán, v jedné ruce pivo a v druhé "lehká malbora". Páchl dehtem, jako každý kuřák. No a z povzdálí jsem vyposlechl, že se dohaduje o cenu. Stálo to, improvizuju, šedesát tři koruny, a cena mu přišla přemrštěná. Vietnamská paní byla jazykově vybavena na komunikaci v rovině čísel, na víc ale ne.
Jenže do toho přišla holčička, podle všeho její dcera. Maminka na nic spusitla vietnamsky, ona jí odpověděla a pak tomu pánovi řekla tou nejčistší pražštinou, jakou si dokážete představit:
"Pivo z ledničky je o korunu dražší!"
Cítil jsem, že nedořekla, že tam něco chybělo, že by nejraději dodala "vole".
Ale nedodala. Byla to slušně vychovaná česká vietnamská holčička.