 |
Připomeňme, že nejde o zrušení nebo snížení zaměstnaneckých benefitů. Jde o odvod DPH, tedy daně z přidané hodnoty definované zákonem. Platíme ji všichni, za každé zboží nebo službu, v mezích daných zákonem. Odvádění DPH za svévolně stanovené, tržně nereálné ceny je podvod, který by měla stíhat policie a posuzovat soud. Kdybych něco takového dělal já nebo laskavý čtenář, měl bych na krku problémy. Protože to dělají - mimo jiné - státní dráhy, nikdo si na ně zatím netroufl. V době krize, kdy je třeba šetřit, a kdy pracující ze státního sektoru přinášejí oběti a kdy každý utahuje opasek, dalo by se čekat, že dojde i na dosavad trpěné daňové úlevy.
To je jádro celé věci. Parlament je teď pod obrovským tlakem. Černého Petra má v ruce ODS. Jestliže přistoupí na vydírání odborů, ztratí tvář. Jestliže bude pokračovat v obraně státních financí, ztratí voliče. Je to skutečně těžké rozhodování.
Bohužel, jenom krutá zkušenost může iluzionisty přesvědčit o tom, jaká je skutečnost. Dluhy jednou někdo musí zaplatit a v dlouhodobé perspektivě to zase budou ti na konci provazu, ti pracující, ti zaměstnanci, kteří po státním krachu přijdou o úspory, o peníze doslova utržené od úst. Bohužel, je tu ještě jiná stránka reality - totiž její interpretace. Velkohubí slibovači i po státním krachu vysvětlí, že za tu finanční katastrofu může kde kdo, jenom ne oni sami.
|
JAK ŽIVOT JDE: Rána přišla hned vzápětí
Koupil jsem si v IKEA nové křeslo k počítači. Postupoval jsme jako zkušený ikeáč. Rozložil jsem si šroubky podle druhu a velikosti, pietně jsem se zachoval k návodu, smontoval spodek, smontoval záda a úhelníkovou paknu a teď vše mělo vrcholit - abych to názorně vysvětlil - sešroubováním placičky a podložky, přičemž závit byl v placičce.
Byl jsme doma sám, Ljuba hrála v divadle. Jak jsem bádal, tak jsem bádal a nevybádal jsem nic chytřejšího, než že to IKEA má špatně. K tomuto závěru dospěje nejeden zákazník a dovedu si představit, jak asi to funguje na help line v IKEA. Oni to ti pacholci totiž nikdy nemají špatně... vždy je chyba na té lidské straně ikeáckého imbusového klíče. Navštívil mě kamarád Přemek. Ukazoval jsem mu, jak to má IKEA špatně a on se divil a říkal, že má zrovna takové křeslo doma.
No jo, holt ta placička se závitem se musela dát pod podložku a ne nahoru na podložku...
Jestli nemám něco rád, tak je to takové domácí jakoby žertovné škorpení, a přece jsem se do něho nechal vtáhnout. V sobotu jsme s Ljubou vystupovali u pana Cibulky v rozhlasovém pořadu Toboran s Karlem Steigerwaldem a Evou Salzmannovou (Karla znám zhruba 5 x déle než Ljubu a Ljuba zná Evu zhruba 5x déle než mě, tak holt to chodí). No a byl to takový rozverný pořad na téma manželské soužití a měla být legrace, a znáte to: co legračního je na neskřípající domácnosti_ Takže pa Cibulka vznesl dotaz stran domácích kutilských prací, Ljuba řekla něco v tom smyslu, že dělá kutilské práce ráda (což je pravda), jenže jsem měl pocit, že to vyznělo nějak tak, jako že já je nedělám vůbec, což není pravda. No a když na mě přišla řada, začal jsem se naparovat, jak umím montovat nábytek z IKEA a že je to moje práce a že Ljuba ani netuší, jak vypadá ikeácký imbusový klíč. Což není pravda a pánbůh mě za to hned zatepla potrestal.
Jo, neměl jsem se vytahovat. Ale že trest přijde tak rychle, to mě přece jen překvapilo.