 |
Jednička, to je v novinářské hantýrce titulní strana. Nedal bych jim životnost tak asi do čtvrtka. To proto, že se nic nového nedozvíme. Zopakujme aspoň tu největší pikantnost. Jak Topolánek, tak Paroubek tajemně naznačují, že v zakázce korupce byla a že jsou do ní namočeni ti druzí. Pravda je podle všeho napůl, a to, že korupce pravděpodobně byla a že jsou namočeny obě strany. Naopak není pravděpodobné, že by šéfové stran o průtoku miliard kolem jejich citlivých nosních dírek nezaznamenali, takže jen mlží a provádějí rituální zastírací tanečky. Ale asi je to tak nutné, korupce a armádní zakázky, to je něco jako švábi v pekárně. Ono to jinak nejde.
Jak na korupci?
Dnes jsem zaslechl v rozhlase povídat jednoho pána z jakési protikorupční organizace, jméno i název mi uniklo, že cesta je v převedení na datové sítě. Naprosto s ním souhlasím. A teď hádanka pro chytré hlavičky:
Proč asi nechal Topolánek rozprášit ministerstvo informatiky, a proč málem skončil ministr Vladimír Mlynář v base?
Nápověda:
Protože hrozilo nebezpečí, že agenda bude převedena do datových sítí, tudíž zprůhledněna a tudíž by korupční reje byly přinejmenším velmi ztíženy.
Odkud by partaje platily ty svoje billboardové a jiné kampaně?
Očkovací fraška
Jen ministr Kocáb se nechal očkovat proti prasečí chřipce, ostatní ministři to odmítli a premiér Fischer nepustil k opíchávání novináře. Věru smutný konec jedné reklamní kampaně továrny na léčiva!
Multikulti v Malmö
Židé prchají ze švédského Malmö pod tlakem agresivních islamských přistěhovalců. Dozvídáme se v týž den, kdy se "Evropa" nechala slyšet, že je zděšena užitím evropských pasů při útoku komanda na islamistického teroristu. Bude "Evropa" zděšena z obnovy antisemitismu? Nevím. Já zděšen jsem.
|
JAK ŽIVOT JDE: Montyho cesty za svobodou
Pohybuje se tedy v pokojíku, kde má klícku, v předsíni a na schodech (běhá po nich podivuhodnou rychlostí, jaksi surfuje po hranách schodů), dále pak v kuchyni a obývacím pokoji. Zjistil, že za obývákem je ještě jedna místnost. Je to můj ateliér, kde maluju a fotím. Už tam několikrát byl. Je těžké ho vypudit. Moc se mu tam líbí a nalezl tam několik schovávaček, ve kterých je prakticky nedobytný. Pečlivě hlídáme, aby dveře byly zavřené, jenže Monty se rozhodl, že se dovnitř prokouše, takže musíme dveře chránit těžkými poleny. Ta lehká Monty odvleče.
Taky zjistil, že z obýváku i kuchyně vedou prosklené dveře do zahrady. Stoupá si na zadní a toužebně hledí ven. Čímž se dostávám k jádru sdělení.
Monty je hlodavec z rodu osmáků degu. Pečujeme o něho po dobu, kdy Anna Marie studuje v Německu v rámci programu Erasmus: Monty má klec, v ní domeček, schůdky, dvě patýrka a běhací mlýnek. Pouštíme ho také ven, aby se proběhl. Spolu s námi snídá. V praxi to znamená, že nám pobíhá kolem nohou a když dostane kolečko mrkve nebo slunečnicové semínko, odběhne s ním, abychom si to náhodou nerozmysleli a nesebrali mu to.
Co asi zajímá Montyho na ateiéru? Je nejdál od jeho příbytku. Je to nejzazší hranice. A z okna pozoruje hranici ještě vzdálenější.
Netuší, že tam jsou hranice svobody: toulají se tam kočky, které by s ním udělaly opravdu hodně krátký proces. Ať by koukal jak by koukal, nespatřil by jediného příbuzného toulat se po zahradě. A to už vůbec netuší, že před několika lety se tam dokonce usadili jeho příbuzní, hlodavci z rodu myšic. Nezbyl jediný, a kočky se pyšně procházejí po hřebenu zdi sousední zahrady.
Teď jde o to, jak to Montymu vysvětlit.