Hoří, má panenko

Ano, kauza obrněných vozů Pandur byla divná od samého začátku. Především cena - 200 aut za 20 miliard, to je... proboha, nesplet jsem se v nulách, sto miliónů jedno auto, je ze zlata? A chvat s jakým kontrakt podepsal ministr v demisi Kühnl mi vnukl podezření, které mě neopustilo dosud. No a teď najednou po letech kolem toho vypukl skandál, MF Dnes přinesla načerno natočený rozhovor plný obvinění o korupci. I ten materiál smrdí, jako smrděla celá ta kauza. Najednou to "prasklo" dva měsíce před volbami, to opravdu nás někdo má za totální idioty?

Už jsme si na tomto místě mockrát povzdechli, zdali se jednou dočkáme nějakého masivního státního nákupu, který nebude smrdět korupcí. Obrněné auto za sto miliónů, počítače do všech škol od jediné firmy, tramvajenky za miliardu, tam zase nějaká webová stránka za 160 mega, kdo by to všechno stačil registrovat?

Zajímavé ale na všech kauzách je to, že se zatím nikdy nestalo, aby politická strana odhalila nepravost protistrany. Přičemž zejména poslanci mají všechno to, co například nemají novináři: mají imunitu a tudíž se jim nemůže nic stát, pokud se nedopustí vysloveně kriminálního činu (a pak by je museli jejich spoluposlanci vydat zákonu). Mají čas, mají prachy, mají asistenty, mají vliv.

Tento fakt je podezřelý stejně jako od začátku byla podezřelá kauza Pandurů. Je z toho cítit oona zásada omerty: mafiáni se vzájemně vraždí, ale nikdy na sebe nic neřeknou. Proč by měla ODS odhalovat korupci ČSSD a naopak? Vrána vráně oči nevyklove. Takže podle všeho je skandál kolem Pandurů jeden ze škopků špíny, které se teď budou veřejně prolévat, aniž ba se cokoli dokázalo, napravilo a pro příště zamezilo.
A titulek? Neviděli jste snad Formanův film Hoří má panenko o prolhaných, pokryteckých a zlodějských Češích? On pasuje i na tuhle situaci, ostatně jako na všechno v tomhle Blbákově.

JAK ŽIVOT JDE: Foťák v žitě
Jistě každý kdo něco učí přichází do kontaktu s rozmanitými lidskými typ. Za léta, co se zabývám školením fotografie, jsem potkal specifický typ, který bych charakterizoval "já se to nenaučím". Není jich mnoho a vždycky jsou to muži, jen jednou se mi stalo, že s přesvědčením "já se to nenaučím" ke mně do kurzu přišla žena. Obvykle je to v kurzu počítačové úpravy fotografie. Tahle počítačová úprava fotografie je z povahy věci samé samozřejmě obtížnější než focení - na počítači nemáte žádný "program automat", který za vás všechno udělá sám.

Takže toho pána, který přišel posledně, bych si měl pěstovat. V kurzu bylo celkem osm posluchačů, jako obvykle v převaze byly ženy v počtu 5:3. Čišela z něho nedůvěra, omrzelost, otrávenost. To jsem na něm viděl na první pohled. Proč sem přišel, říkám si v takových případech. Stojí mu někdo za zády a drží mi pistoli v týle? Tentokrát to bylo tak do očí bijící, že si toho všimli i ostatní, všimli si jeho postoje i mé úporné snahy káru vytáhnout z bláta. Nakonec se ukázalo, že foťák s nímž... nezápasí, protože zápas předpokládá snahu, ale foťák, na kterém demonstruje, že "to nejde" má vypůjčený u nás v kanceáři Institutu digitální fotografie IDIF.

"Vy nemáte foťák?" ptám se, když jsem to zjistil.
"Mám."
"Kde?"
"V tašce."
"Ukažte."
Vytáhl canona. Uvědomil jsem si, že si v kanclu půjčil nikona. Chápu obtíže, ono se to přece jen jinak ovládá. Ale nechápu, proč si řekl o nikona a ne o canona, ten máme taky.
"A proč nefotíte se svým?"
"Nemám v něm kartu."
I zaradovaly se ženy posluchačky a zvolaly:
"My vám půjčíme!"
"To není nic platný."
"Proč?"
"Nemám baterku.
"Jak to?" ptám se. Když jsou potíže s baterkami, je to vždycky tak, že někdo přijde s vymlácenou baterkou.
"Nechal jsem ji doma," odpověděl.
Tak tohle chápu. Jak lépe demonstrovat, že "to nejde" než tak, že nechám baterku doma?