 |
Takže ono by možná stálo za úvahu Paroubkův návrh vzít v úvahu.
Pravda je, že Paroubkova míra nespolehlivosti při uzavírání dohod má jen málo dějinných precedentů. V kritických chvílích je vždy ochoten a schopen otočit se o sto osmdesát stupňů. Nicméně je tu i jiný precedens, totiž opoziční smlouva. Principiálně to nebyl špatný nápad, a na tomto místě jsme svého času to prohlašovali mnohokrát, katastrofální byly její důsledky, totiž rozebrání státem ovlivňované části národního hospodářství mezi exponenty dvou mafiózních organizací, z nichž jedna sídlí na Janském vršku a druhá v Lidovém domě. Přičemž, nezapomínejme, toto Bratrstvo kočičí pracky funguje dodnes, bez ohledu na veškerou konfrontační rétoriku.
Ovšem politika je lidská činnosti specifické povahy. To že byly porušeny dohody v minulosti nemusí nutně znamenat, že je zcela vyloučeno uzavřít dohodu jinou. To zaprvé. A zadruhé, odmítání dohody je velmi nepopulární. Paroubkovy tahy jsou velmi chytrácké a zahánějí protivníka do kouta, který se nepříjemně podobá ošklivci. Současné Paroubkovy populistické návrhy v parlamentu jsou interpretovány jako "boj za občana" a naopak zápas ODS a zbytku jejích spojenců za úspory jsou vnímány jako obstrukce, jelikož technicky obstrukce to jsou. Takže místo duchaplných bonmotů by měl být na místě spíše protitah. Například nabídka dohody za dohodu. Vždyť i ODS navrhla dohodu, která je na první pohled úsměvná, že se až do voleb nebude v parlamentu jednat, zvláště ne o věcech zvyšujících napětí státního rozpočtu. Nebylo by logické, že by se tato dohoda setkala s tou Parouobkovou?
Pokud by to ovšem Paroubek myslel vážně a ne jako další bombastický předvolební slogan.
|
JAK ŽIVOT JDE: Masopust na Žižkově
Musím se přiznat ke smíšeným pocitům. Jaksi se před těmi namaskovanými lidmi ostýchám. Vždycky si pak říkám, příště půjdu taky v masce. Přítel Daniel Špička mi kdysi radil, abych si obstaral oficírskou uniformu, že je to ta nejlepší maska: člověk je maškara a přitom vypadá vcelku chic, tedy dobře. Taková bleděmodrá uniforma rakouského oficíra by se mi šikla! Musím se po nějaké poohlédnout a příště přijdu na Žižkov s jinou dávnou sebevědomí: Žižkovák mezi Žižkováky, maškara mezi maškary.
Potkla jsem se s jednou paní z Vysočiny. Moc se divila, že máme v Praze taky masopustní průvody. Tedy, mají v Praze, vždyť nejsem Pražák, jsem Zvolák! My vesničané jsme měli masopustní průvod minulou sobotu, no a na Žižkově ho měli včera. V Karlíně, tuším, bude příští sobotu.
Byl jsem tam už několikrát na Masopustu na Žižkově. Důvodů je několik, jednak ze Žižkova pocházím a to město mě nepřestalo držet u srdce. Jak říkal Werich, doma je tam, kde jste hráli kuličky. Pak taky proto, že tam bydlí Jirka Wagner, redaktor Neviditelného psa, a ten mě poprvé na Masopust na Žižkov zatáhl. No a nakonec, je to přece jen bizarní věc, takový masopustní původ. Zajímavé podívání a pofotografování.