 |
Věřme, že na přetřes přijdou nová témata. Půjde nejen o celkovou cenu státních zakázek, ale také o kvalitu odvedené práce. Přirozeně že podplacení činitelé nebudou nijak intenzivně zkontrolovat kvalitu. Ta je zjistitelná i zpětně - například analýzou materiálu použitého na pokrytí vozovky. Kdo to položil? Kdo podepsal zakázku? Kdo byl stavební dozor? To je přece všechno dokumentováno. Silnice, která je dnes rozbitá tady u nás na vesnici byla opravená někdy před třemi lety. Opravdu je životnost asfaltové silnice tři roky, opravdu není šance, aby přežila zimu, která je normální , taková, jako bývaly za mého dětství?
Takže ministr Slamečka upozornil na něco, co bude velmi, převelmi aktuální hned po oblevě.
Neonacisté v Drážďanech
Konflikt v Drážďanech je politováníhodný - neonacisté tu chtěli rozdmychávat emoce kolem bombardování, k němuž došlo na sklonku války před 65 lety. Zabránily jim v tom akce antifašistů, dobře tak.
Nicméně, taky dobře si uvědomit, že tlak plodí protitlak. Nesmyslné pokusy revidovat dějiny, omlouvat se za objevení Ameriky dnes a restituovat Kartagince za újmy utrpěné v punských válkách zítra, má své výsledky i tam, kde bychom je nečekali - a nároky nacistů za újmy civilnímu obyvatelstvu způsobené válečnými operacemi Spojenců patří mezi ně. Jsou to dvě strany jedné mince. Argumenty typu „je to něco jiného“ jsou směšné.
|
JAK ŽIVOT JDE: Pohled do minula
"Můžete," děl pán, snad vedoucí, snad majitel. "Ale musíte konzumovat."
V sobotu jsem v Praze potkal paní. Hledal jsem Slovenskou restauraci, měl jsem tam namířeno s naší fotografickou Dílnou, chtěl jsem tam vyjednat, abychom po fotografování mohli přijít, posedět a promítnout si nafocené obrázky. V restauraci byli vlídní, ale přísní.
"To my budeme konzumovat, uvidíte!"
"Dobře," řekl a znamenalo to: Jen aby! Tyhle známe! Fotografové! Na krku foťák a otáčí to každej pětník!
Přišli jsme, promítali a konzumovali, ale to je jiný příběh. Ten původní se týká paní, kterou jsem potkal cestoou do té restaurace. A jestli jsem pan Neff a když já na to, že jo, tak ona, že její tatínek chodil s mým tatínkem do školy.
Přišlo mi to strašně starobylé.
"Mému tatínkovi by letos byl 101 rok!" řekl jsem poněkud pošetile.
"Mému také!" pravila velmi logicky.
Představte si tu hrůzu, ten časový průlom, kdyby řekla - mému tatínkovi je pětasedmdesát.
Nic takového nenastalo. Dva kluci, tehdy desetiletí takže desetníci, nyní setníci, chodili spolu do školy.
Můj tatínek vzpomínal na tu školu s nenávistí, byla to obchodní v Resslovce, a s ještě větší na obecnou, v Truhlářské ulici. Do té školy chodil i pozdější profesor V.V.Štech, pravda, mnohem dřív. Oba ale také tuto školu nenáviděli, Štech víc: jednou se tátovi svěřil, že odmítá Truhlášskou ulicí byť jenom projít! Školou ale nakonec prošel, nebe budiž pochváleno.