 |
Je to zřejmě nejbizarnější nápad, jakého jsme byli za dlouhou dobu svědky. Petr Nečas navrhl, aby sněmovna až do voleb nezasedala, ledaže by šlo o "návrhy, které jsou nutné z hlediska chodu státu a ekonomiky," vysvětlil Petr Nečas. Tak jsme se aspoň zasmáli. Návrh to samozřejmě nebyl vážně míněný. Sociální demokraté by museli být padlí na hlavu, aby na něco takového přistoupili. Vždyť před očima užaslé veřejnosti svlékají modré ptáky z kůže, loupou je jako banán, urputně "bojují" za každého, kdo pobírá nějaké dávky, vylepují si to na billboardy, slibují hory doly a ODS je v trapné pozici toho, kdo volá "nechte toho".
V patnáctiletých (skoro patnáctiletých) dějinách Neviditelného psa jsem se jedinkrát dostal do vážnějšího konfliktu s politiky. To bylo, když jsem navrhl, samozřejmě žertem, aby poslanci a) nebrali plat, b) scházeli se jen v případech, kdy evidentní nutnost nutí ke změně stávajících zákonů. Tím bylo myšleno: jakmile se začnou vyrábět létající auta, stávající silniční zákon musí být novelizován. Dokud se nebudou létající auta vyrábět, nechme ho být.
To byla bouře na moji hlavu! Když jsem se bránil, že jsem to myslel ze srandy, zněla odpověď: Ale co když to lidi vezmou vážně?
No a teď prakticky totéž navrhuje se zcela vážným obličejem Petr Nečas.
Ony jsou ty motivy zcela jiné. Já to myslel opravdu z legrace. Napůl z legrace. Asi z 10% z legrace. Je to přece šílené, když 200 žen a mužů na plný úvazek přepracovává už teď nepřehledný zákoník. Proč? Jaké nové skutečnosti přináší život?
Ovšem Petr Nečas měl jiné pohnutky. V akváriu zcela odděleném od života si myslí, jaký to byl skvělý nápad, že lidi prohlédnou, že si uvědomí situaci, že pochopí, oč ve sněmovně jde, že si rudí pokoušejí za 50 miliard vyždímaných z daňového poplatníka chtějí koupit volební vítězství (za upachtěného, ubohého přispění lidovců, kteří "by taky chtěli"). Jenže lidi prohlédli už dávno, když Mirek Topolánek začal dělat své nepochopitelné chyby. Humbukem ve stylu "nechme toho" nelze tu díru zalepit.
Je to díra v důvěře.
|
JAK ŽIVOT JDE: Klasická zmýlená
Proč ale o tom píši: už jsme byli uvnitř v počtu dejme tomu dvaceti, když mi volá posluchač X a kde že všichni jsou? Já na to, kde že ON je? No přece před vozovnou ve Strašnicích.
Pro naši fotografickou Dílnu jsem vyjednal focení v Muzeu tramvají ve Střešovicích. Muzeum je zavřené, otevírá se až 3.dubna, a až se otevře, pouvažujte o návštěvě, je to nádherná technická expozice, zavzpomínáte a potěšíte se. V muzeu byli tak laskavá, že nás tam pro účely školní pustioli i mimo sezónu.
No jo, to je pražský klasika. Strašnice a Střešovice, a pak taky ty dvě obilné ulice, Žitná s Ječnou. Ty dvě se Pražané naučili rozeznávat, protože v Ječné tramvaj jezdí, kdežto v Žitné nikoli. Ve Strašnicích je krematorium, ale to nic neřeší, jistě už mnoho smutečních hostů tisklo k oku kapesník ve Střešovicích.
Takže jsem panu X. vysvětlil, jak se dostane metrem ze Strašnic na Hradčanskuo a odtud tramvají sem, k muzeu.
Přijel v době velmi krátké, což jest důkaz efektivnosti jak metra, tak tramvaje, a deset minut po něm dorazila paní Y.
Trochu jsem se podivil, kde se tu vzala.
"Přišla jsem do vozovny ve Strašnicích," vysvětlila, "a tam mi jedna paní řekla, že tu byl pán s foťákem a stativem. No a poslala mě do Střešovic."