 |
Ekonomická skupina odborníků má být tím "mozkovým tankem" Občanských demokratů, který jim pomůže při volební ofenzívě v nadcházejícím klání. Jedno je pozitivní: argumentační priorita se stáčí na věcné ekonomické téma. Občanští demokraté se svou v podstatě sociálně demokratickou politikou podle standardů zavedených demokracií by mohli získat body, kdyby se seriózně zaměřili ta politiku charakterizovatelnou jako "odpovědnost a hospodárnost". Jejich skandály, zvláště pak poměry vládnoucí v Bémově, Bürgermeisterově a Jančíkově Praze, však pojem "hospodárnost" značně zpochybňují. Zatím všechny projekty, jako je omezení byrokracie, rovná daň a zdravotnická reforma, skončily věcným či politickým fiaskem: například první krůček k reformě zděděného socialistického zdravotnictví s jeho nekomfortem, arogancí a úplatkářstvím skončil věcně dobře (marodérství kleslo o 30%, zvýšily se příjmy), ale zároveň politickou katastrofou. Takže není lichá obava, že z doposud známého projektu zbude jen strašení státním bankrotem.
Jiného druhu je Paroubkův slogan o Česku, které pod jeho moudrým vědomím se stane členem evropské desítky nejvyspělejších ekonomik. Rozkmit je to tedy veliký, od bankrotu k rozvinuté ekonomice. Rozhodne především volič, přičemž rozhodující ani nebude to, zdali dá přednost modrým nebo oranžovým. Jedni i druzí jsou jeden za osmnáct a druhý za dvacet bez dvou, míra úplatnosti je zhruba stejná, ale podstatné bude, zdali vítězství bude přesvědčivé, bez Wagnerů a Melčáků, aby exekutiva měla rozumnou parlamentní podporu. Bez ní se seriózní správa státu dělat nedá.
Takže ESO je v pořádku, každá velká strana musí mít svůj myšlenkový tank. Bohužel, většinového voliče nezajímá věcná argumentace, ale podprahová přesvědčivost. A v ní momentálně nedrží ODS žádné eso, ale zelenou, pardon, modrou sedmu.
|
JAK ŽIVOT JDE: A ono nezasněží a nezasněží
Však znáte ten povzdech "a vono nezaprší a nezaprší", když jsme v půli srpna procezení až na kost a nespatříme záblesk slunce čtrnáct dní. A ono to bude pomalu tři neděle, když jsem ráno šel se slunečnicovými semínky do krmítka a měl jsem jakýsi náznak pocitu, že mi něco drobounkého dopadá na pleš.
"Jako by něco padalo," oznámil jsem Ljubě.
No a od té doby v podstatě padat nepřestalo.
Ulice se nám zužuje. Aby se vyhnula dvě auta? Na to ani pomyšlení. Ono je i těžké vyjez z pozemku, protože průjezd ve sněhovém valu se zužuje. Mimochodem, ten val slouží jako horolezecký trenažér pro místní chlapečky, ti po jeho hřebeni běhají jako kamzíci. No a klobouk hluboce smekám před naší paní pošťačkou, která v tom bílém šílenství jezdí na kole. Kola jejího velocipédu někdy připomínají bílé disky, jak mají své dráty zalepené.
Dnes v šest ráno jsem prohazoval chodník, zřejmě jako první v naší ulici. U nás je to tak, že někdo prohazuje, někdo ne, ten si prohází jen cestu z domu na ulici. Samo sebou, že když je chodník kolem bloku a je proházený někde a jinde ne, je to, jako kdyby nebyl proházený nikde. To je jako kdyby hadice byla někde průchozí a někde ne. Já netvrdím, že to senátor Kubera zavinil, ono dřív taky en každý prohazoval chodník. Enemže dnes to dělá ještě míň lidí než dřív. Mají to dělat obce, jenže obce nemají prachy a nemají lidi. Nepochybuji, že pan Kubera je pyšný na svoje dílo. Vždyť je to vítězství principu - ať chodník uklízí ten, komu patří.
Ale je to vítězství principu nad realitou.