Úvodník bude ráno
Zápasím tu s počítačem... nehněvejte se, ale vše napravím ráno. Brou.

Nenapravil jsem.

JAK ŽIVOT JDE: A ono nezasněží a nezasněží
Však znáte ten povzdech "a vono nezaprší a nezaprší", když jsme v půli srpna procezení až na kost a nespatříme záblesk slunce čtrnáct dní. A ono to bude pomalu tři neděle, když jsem ráno šel se slunečnicovými semínky do krmítka a měl jsem jakýsi náznak pocitu, že mi něco drobounkého dopadá na pleš.
"Jako by něco padalo," oznámil jsem Ljubě.
No a od té doby v podstatě padat nepřestalo.
Ulice se nám zužuje. Aby se vyhnula dvě auta? Na to ani pomyšlení. Ono je i těžké vyjez z pozemku, protože průjezd ve sněhovém valu se zužuje. Mimochodem, ten val slouží jako horolezecký trenažér pro místní chlapečky, ti po jeho hřebeni běhají jako kamzíci. No a klobouk hluboce smekám před naší paní pošťačkou, která v tom bílém šílenství jezdí na kole. Kola jejího velocipédu někdy připomínají bílé disky, jak mají své dráty zalepené.
Dnes v šest ráno jsem prohazoval chodník, zřejmě jako první v naší ulici. U nás je to tak, že někdo prohazuje, někdo ne, ten si prohází jen cestu z domu na ulici. Samo sebou, že když je chodník kolem bloku a je proházený někde a jinde ne, je to, jako kdyby nebyl proházený nikde. To je jako kdyby hadice byla někde průchozí a někde ne. Já netvrdím, že to senátor Kubera zavinil, ono dřív taky en každý prohazoval chodník. Enemže dnes to dělá ještě míň lidí než dřív. Mají to dělat obce, jenže obce nemají prachy a nemají lidi. Nepochybuji, že pan Kubera je pyšný na svoje dílo. Vždyť je to vítězství principu - ať chodník uklízí ten, komu patří.
Ale je to vítězství principu nad realitou.