 |
Je zcela nemístné si z toho jakkoli utahovat - jestli je pravda, že se Paroubek stěhuje, byť na dobu předvolební, i s rodinou do Teplic, počíná si velmi správně. Osobní kontakt s voličem je v zavedených demokraciích naprosto běžná politická praxe. Pokud to Paroubek udělá, rozhodně to bude sympatické a přinese mu to hlasy, i takové hlasy, které by nezískal rozhazováním veřejných peněz. Opačný krok učinil před posledními volbami Topolánek, když se odsunul z stravy, kde by byl vyhrál, do Prahy, aby byl blíže politické hvězdě Talmanové. S výsledkem velmi dobře známým, s osudnými důsledky pro nás pro všechny, jelikož to byl jeden z důvodů šíleného politického patu, který vedl k Melčákům a Dalíkům a dalším nepřístojnostem.
Topolánek a protikorupční balíček
Měl by s ním zacházet, jako by to byla odjištěná mina. Návrh korunního svědka je očividně rozumný - a Topolánkův protinávrh "zmírnění trestu korunnímu svědkovi" je slaboduchý. Jaký by to byl osobnostní profil člověka, který by do toho šel? Spíš by do toho nikdo nešel, tedy: nikdo by nepotopil případ korupce. O to Mirkovi Topolánkovi jde? Na takové otázky bude muset odpovídat. Problematičtější je idea "agenta provokatéra". Je mravní rozdíl mezi člověkem, který se do něčeho připletl, případně takříkajíc ulítl a hnulo se v něm svědomí a přistoupil na to, že bude vypovídat jako korunní svědek (výměnou za beztrestnost, jinak je to absolutně k ničemu, nikdo by to neudělal), a mezi člověkem, který se nechá zlákat agentem provokatérem.
Pravda, ve státní správě by měli být lidé, kteří se nenechají zlákat žádnými agenty provokatéry. Ale tane mi na mysli zkušenost z obchodního domu Kotva, kde jsem byl v sedmdesátých létech zaměstnaný. Ředitelství vyhlásilo 50 Kčs prémii za chyceného zloděje... načež prodavači kladli pasti, vytvářeli příležitosti ke zlodějně, aby si přivydělali. Naproti tomu "undercover agent" je figura známá z boje proti narkomafii, a copak to není "účast na zločinu"?
Zde je třeba pečlivě vážit a přesně definovat.
Což je činnost, která v našem Blbákově asi tak běžná, jako polykání ohně.
|
JAK ŽIVOT JDE: Už nemáme vánoční stromeček
Je to už dávno, kdy mě tatínek překvapil slovy:
"V poslední době nedělám nic jinýho, než strojím vánoční stromeček."
No a vidíte, dnes jsem v té pozici já, taky mám pocit, že se ten čas nějak komprimuje. Vánoční stromeček jsme ozdobili 23. prosince a vydržel nám do 14. ledna. Být po mém, mohl vydržet déle. Argument pro likvidaci (Ljuba):
"Padá mu jehličí!"
Ukazuji na čistočistý prostor pod stromečkem:
"Je tam čisto!"
"Jenže kdyby se do něho drclo, bude padat."
"Tak do něho nebudeme šťouchat," nabídnu řešení.
"Jak chceš odstrojit stromeček a nešťouchnout do něj?" zní odpověď podpořená logikou, proti níž není protiargumentu.
Vyřešeno tak, že ho odstrojila sama, zatímco jsem vedl seminář naší fotografické Dílny. Vrátil jsem se domů. V obývacím pokoji, běda, pusto, jako v hangáru, když odletí Boeing.
Nevadí. Už brzy tam bude stát nový stromeček.