 |
Nenávistnou protizemanovskou kampaní začali sociální demokraté předvolební klání. Nikoli ODS, vysílená Topolánkovými kotrmelci, ale Zeman může sociální demokraty ohrozit. Určitě ne zásadně. Paroubek vsadil na čistý populismus, státní peníze rozhazuje plnými lopatami, dluhů se nebojí, on je platit nebude a pokud by došlo ke státnímu bankrotu, určitě se najde někdo, na koho půjde ožebračení střadatelů svést. A pobírači dávek ochotně půjdou za svým dobrodincem. Jenže pořád ještě jsou v elektorátu sociální demokracie lidé, kterým hulvátství vadí, kteří by si přáli mít sociální demokracii takovou, jaká je na Západě, tedy sociální demokracii zastupující především střední třídu a inteligenci, nikoli osazenstvo zahulených pivních hospod. A ti by mohli vzít vážně zemanovskou volbu.
Ona je paměť krátká a jestli je v české politice někdo, kdo hulvátství povýšil na program, pak je to Miloš Zeman. Cigáro v jedné ruce (dodnes se nechává fotit s cigaretou nebo doutníkem, v civilizované zemi by něco tak sprostého nepřicházelo v úvahu), sklenička becherovky v druhé ruce, na jazyku slova která nestačila projít mozkovým filtrem, nekonečná bohorovnost, to přece byl Miloš Zeman v době, kdy prošel hlavními dveřmi do Strakovy akademie. Jenže pak nastalo objímání stromů a z dálky vše vypadá menší, i to Zemanovo hulvátství.
Na jeho nástupu je to pozitivní to, že odebere Paroubkově straně hlasy. Jeho vstup do parlamentu vypadá velmi nepravděpodobně. Ale, kdyby nakrásně k tomu došlo, kam by se nachýlila jeho sympatie? Taky by záleželo na tom, zda by se chýlil dopoledne nebo odpoledne. Po obědě míval dle svědectví lidí z jeho okolí flašku prázdnou.
Sociální demokraté jsou nervózní, ale na nervozitu máme nárok všichni. Se Zemanem se objevila v našem rybníku neřízená střela.
|
JAK ŽIVOT JDE: Jak jsme s Irdou nesli dopis pro Dominku
Schránka visí na kovovém sloupku na chodníku ve vedlejší ulici. Bylo mi trochu divné, že před ní je sněhový val. Jakpak asi to poštovní auto u ní zastaví? Napadlo mě, že zastaví uprostřed ulice a že pan pošta / paní poštová ten val obejde. Takže jsem ho taky obešel, zatímco Irda nevrle sledovala moje počínání. Chodník byl proházený, takže jsem se ke schránce dostal vcelku bez problémů. Jenže: mám věřit schránce, která má rampouch přes škvíru? Jak se schránka otevírá? Za starých časů masivního poštovního styku pošťák vrazil do spodku schránky takový pytel a zapajtloval planžetou a dopisy se vysypaly - bylo to hodně vychytané opatření, aby se nikdo nemohl v korespondenci ručně hrabat. Jak je to dnes?
Přiznám, že jsem nenabyl důvěry k téhle schránce. Večer jsme jeli s Ljubou do Břežan. Zastavil jsem před poštou, Ljuba vyběhla ke schránce připevněné na stěně poštovního úřadu,. Chvilku se na ni dívala a pak vběhla dovnitř. Podala dopis u přepážky.
"Měla rampouch přes škvíru," vysvětlovala, když nastupovala do auta.
Napsal jsem vnučce Domince obrázkový dopis. V mailovém světě je mi zatěžko psát papírové dopisy - ani nepamatuju, kdy jsem to udělal naposled. Takže jsem našel papír (vytáhl ho z tiskárny, to je celkem jednoduché), našel fixku (psala osmá z vyzkoušených), dokonce i obálku jsem našel a v peněžence jsem měl známku (protiví se mi olizovat Klause, ale co bych neudělal pro dítě), dppis napsal a nakreslil, vše sestavil dohromady - dosud si pamatuju, jak se to dělá. No a pak jsem přinutil Iris, aby vylezla z pelechu a šli jsme dopis hodit do schránky.
Takže snad dopis dojde. Neříkala nic o tom, že uvnitř byl rampouch přes přepážku.