 |
Politika se v mezisvátčí nekoná, tak aspoň agentura STEM vypracovala výzkum obliby politiků za uplynulých 20 let. Zvítězil Václav Havel 71% nad trojicí Klaus - Lux - Motejl s 66%. Že tam není komunista Filip je velmi potěšující, zajímavé je i poslední místo ve zveřejněné části žebříčku, jež obstaral někdejší ministr vnitra a premiér a též plzeňský právník Stanislav Gross s 22%.
Význam ten žebříček nemá vůbec žádný, je to jen součást politického folkloru, nicméně o něčem přece jen vypovídá. Když se na žebříček podíváme (zde), uvidíme pořadí nikoli míry zásluh o stát. Nebožtík Pavel Dostál, dej mu pánbu věčnou slávu, je na pátém místě politických velikánů a při vší úctě si troufnu tvrdit, že tolik cihel do budování státu přece jen nepřiložil. Osobně mě těší slušné umístění Pavla Teličky (52%), ale i to asi nevyjadřuje jeho zásluhu o vstup ČR do EU, následované vykopnutím z místa eurokomisaře (v němž se výborně osvědčoval) a nahrazením Vladimírem Špidlou (45%). Zdá se totiž, že lidé oceňují spíše slušnost a bezúhonnost než reálný přínos k obecnému blahu.
Bezúhonnost lze měřit prostě tím, zdali je ten či onen velikán zapleten do špinavostí. Umístění Stanislava Grosse tuto tezi podporuje, ale vlastně i těch prvních deset, nikdo z nich nebyl zapleten do žádné mrzkosti. Pak asi následuje pořadí podle mediální popularity. Ovšem zajímavé je bídné umístění Mirka Topolánka a Jiřího Paroubka. Paroubek dostal 45% a Topolánek dokonce jen 36% a předčili ho i Jandák s Marvanovou. No, není to naše starost. Je to starost strany, kterou povede do voleb v roce, který nás čeká už za dva dny.
|
Včera večer jsme seděli u krbu. Přišla návštěva, takže jsme si povídali a to Iris nebaví. Asi po půl hodince vylezla ze svého pelíšku a šla nahoru do patra na svůj noční pelíšek: má ho pod psacím stolem u mě v pracovně. Nechtějte po mě, abych přesně spočítal vzdálenost a převýšení, odhaduju to tak na pětadvacet metrů, do toho jedny zavřené dveře (z obýváku na chodbu) a schodiště jednou zalomené. Dveře do pracovny jsou otevřené.
Za další hodinu návštěva odešla. Vyprovázeli jsme ji, bouchali dveřmi, povídali si a pak jsme se vrátili ke krbu. Najedou se objevilo kotě - venku za prosklenými dveřmi vedoucími na terasu. Šmrdolilo se tam, až mi ho přišlo líto, takže jsem pootevřel dveře na terasu.
V tu chvilku Irda nahoře v pracovně vyletěla z pelechu a začala štěkat.
Kotě jsem hned vystrčil ven a dělal jako by nic. Takže: jak to mohla Irda vědět? Slyšet? My občas chodíme na terasu, otevíráme dveře, zaboucháváme je, ona nikdy nereaguje. Ucítila pach toho kotěte? Copak mají ty aromatické molekuly vrtuli nebo raketový motor, aby v několika vteřinách překonaly vzdálenost pětadvaceti metrů a pronikly do patra po klikatém schodišti? Nevím. To jsou ty momenty, kdy moje skepse vůči "věcem vymykajícím se vědě" polevuje. Oni ti psi někdy vědí něco, co vědět fyzikálně nemohou. A vědí to. Třeba je to něco, o čem se za nějakou dobu budeme učit v hodinách fyziky. Psí instinkt? No to přece jsou... lambda vlny, nebo tak něco.