Především je třeba ze sebe setřást stres a uvědomit si, že to nejdůležitější je mít někoho rád a snad, eventuálně, aby někdo měl rád nás. To je jádro Vánoc. Je to svátek slunovratu, to samozřejmě, a radujeme se z něho stejně jako naši prapředkové před statisíci let. A když už jsme u té radosti z jevu v podstatě astronomického, chceme ho sdílet. A s kým jiným, než s rodinou a kamarády a všemi lidmi dobré vůle?
Ta radost by měla mít jasné obrysy. Zkusme si vzpomenout, co se nám v uplývajícím roce povedlo a co má šanci na to, aby se povedlo znovu a třeba ještě ve větší míře. A hlavní je, nenechat se otrávit. Vždycky všechno může být lepší než je. Z toho plyne jeden velký zdroj otravování: protože to není lepší, než to je, začneme mít pocit, že je to mnohem horší než to je.
Zkusme se toho pocitu zbavit. Aspoň o Vánocích.
Což je to nejlepší, co vám můžu popřát.
JAK ŽIVOT JDE: Vánoce veselé i jiné
Praxe: kmen stromku je moc tlustý, takže se do kruhu nevejde, a jeho vzdálenost od spodku k prvním větvím je malá, kmínek je krátký, takže i když ho zúžíte, nedosáhne spodkem na trn. Čímž je navozena situace a každý si asi dovede představit, co následuje: pila, dláto, tři stavitelé stromku (Ljuba, Anna Marie a já) = tři názory, jak věc provést atd.
Střih: stromek stojí a je ozdobený. Jak říkali staří latiníci - trnitými cestami ke hvězdám. Ba i ten bramborový salát, vyroben (loupal jsem brambory). Cesta ke Štědrému večeru je otevřena.
To méně dobré
Takže už i ten stromeček stojí a je ozdobený. Jako každý rok, ani tentokrát se vztyčování stromku neobešlo bez komplikací. Moderní stojan na vánoční stromek sestává z hrnce, v něm je vražená konstrukce z páskoviny. Ta má v horní části plechový kruh se třemi šrouby, sole, uprostřed, je kovový trn. Teorie: Stromek vsunete kolmo do kruhu tak, abyste ho spodní částí narazili na trn. Vsunete ho do hrnce, aby se třemi konci páskoviny opřel o jeho okraj a pak umístění doladíte pomocí šroubů tak, aby osa stromku byla zcela svislá.
Ne, není u toho návod, ale kdyby byl zněl by nějak takto. Na psaní návodů zaměstnávají spisovatele s mimořádně sadistickými sklony, ale to jen na okraj.
To méně dobré je hodně nedobré, a jen praktické důvody mě vedou k tomu, abych se o tom rozepsal. Včera se nám zabil osmák Barnie, ten, kterého jsme na 28. října s Ljubou zachraňovali, když se v kleci přiškrtil. Prostě, z ničeho nic skočil do prostoru mezi schodišti. Zbyl jeho brácha Monty. Osmáci nemůžou žít sami. Takže se ptám, zdali někdo mezi čtenáři buď
a) by Montymu neposkytl společníka ve věku cca 4 roky, nebo
b) by Montyho nepřijal jako společníka ke svému, spíš ke svým osmákům? Dejte mi prosím vědět na ondrejneff zavináč gmail.com a do kolonky předmět napište cokoli, aby tam bylo slovo Monty.