![]() |
Může to být ovšem vítězství Pyrrhovo, tedy takové vítězství, které se rovná prohře. Jde o to, aby voliči pochopili, že populistická politika "přídavků" znamená cestu k ekonomickému krachu a v každém případě zvyšuje astronomický státní dluh. Je věru pikantní, že právě v den Paroubkova triumfu vstupuje otevřeně na politickou scénu kolotočář Kočka. To už jsou přípravné manévry pro politiku, jež bude následovat po Paroubkově vítězství?
Ještě je čas nástup těchto lidí zastavit. Paroubek si kupuje lidi, na které má bezprostřední vliv skrze stát: soukromý sektor je mimo, soukromý sektor produkuje hodnoty, ten živí celý ten monstrózní státní aparát. Je nepochopitelné, že se Občanští demokraté neobracejí právě na tyto lidi. Utahování opasků o 4%, jež vyvolalo mohutné demonstrace? Soukromý sektor by si vesele pískal, kdyby se "utáhl" jen o čtyři procenta!
Snad nejsou všichni voliči zaslepení vidinou pětikoruny, kterou jim Paroubek přistrčí před nos. I slepý snad musí vidět bezpříkladnou nestydatost politiky, které jde jen o okamžitý efekt a nectí žádnou dohodu. Jestli existují nějaké principy slušnosti, tohle přece musí někdy skončit, tohle se musí proti tomu člověku obrátit.
Ještě k Rathově dražbě
Středočeský kraj získal v dražbě v londýnské aukční síni Sotheby's za 615.450 liber (zhruba 17 450 000 korun) knižní miniaturu z 15. století. Dobrá. Odhadní cena byla 200 až 300 tisíc liber. Čeští vyjednavači odjeli do Londýna a obraz vydražili za sumu, která byla těsně pod limitem, který měli stanovený.
A nyní otázka pro chytré hlavičky?
Kdo ten limit stanovil? Podle jakých kritérií? Dozvíme se to někdy?
Zatím je jistá odpověď na poslední část trojotázky. Odpověď zní: NE.
|
![]() |
JAK ŽIVOT JDE: Zima na krku, přivezou dřevo
Pak Ljubu zavolal pan Dřevovez, kdy má dřevo přivézt.
Připouštím, že toto je historka již staršího data, zima už je opravdu na krku a dřevo máme na dvorku, naštípal jsem ho na polínka a spolu s Ljubu vyrovnal do přístřešku, kterému říkáme "hutong" - viděli jsme podobné stavbičky v Číně. Dřevo jsme objednali u firmy, která tady ve Zvoli házela letáčky do kastlíků. Navídka, sortiment, cena, dovoz, vše bylo sympatické. Takže jsme dřevo objednali. Schylovalo se k termínu.
"No, to je celkem jedno," řekla Ljuba. "Manžel je pořád doma, je v rekonvalescenci."
"No," pravil pan Dřevovez opatrně, "ale kdy budete vy doma?"
"Manžel dřevo převezme," ujistila ho. "A zaplatí," dodala, aby bylo jasno.
"Víte, ale já bych ho přece jen raději přivezl, až budete vy doma."
Nepomyslel jsem si ani na pikosekundu, že v tom byl nějaký romantický podtext. Jen hodně životní zkušenosti.
Takže dřevo přivezl, když Ljuba byla doma a vše se odbylo tak, jak si pan Dřevořez přál, v klidu a bez následných řečí.