 |
Ze senátní líhně se rodí podnět Nejvyššímu správnímu soudu, aby zaťal komunistům tipec. Za vládu se kauzy ujal Michael Kocáb. Pokud ještě někdo pochyboval o jeho charakteristice coby exota v ministerské roli, musel během dneška pochybnosti ztratit. Jakmile jste v úterý zavadili o nějaký sdělovací prostředek, byl v něm Kocáb a mudroval na téma, že řádný soud je i zájmu komunistů samých, jelikož pokud onen soud rozhodne v tom smyslu, že nedělají nic protiústavního, bude to znamenat jejich definitivní emancipaci.
Pokud by někdo otiskl podobné mudrosloví v Salónu Práva, mohlo by se nad tím krčit rameny. Jenže Kocáb je přese všechno ministr a jako takový člen vlády a dala by se od něho čekat nějaká soudnost. Jak vidno, nedala. Však taky Pavel Kováčik, šéf poslaneckého klubu KSČM, když se s ním v podvečer utkal ve veřejnoprávním rozhlase, měl z něho legraci a utřel ho způsobem pro Kocába ostudným.
Co s tím? Samozřejmě, že komunisté jsou si principiálně rovni s nacisty - vládli terorem, vraždili, ruští komunisté víc než nacisté, českoslovenští se jim přes všechnu upřímnou snahu co do počtu nevyrovnali, nicméně vraždili také. Poznamenali životy doslova každého, kdo v jejich době žil, včetně jich samých. Rozdíl mezi nacisty a komunisty je - u nás - v několika podstatných aspektech:
1) Nacisté byli poraženi ve válce a doslova přistiženi "in flagranti". Osvětimské pece byly ještě horké a filmové záběry z Bergen Belsenu patří k nejhorším hororům, jaké svět poznal. Komunisté byli "na vítězné straně".
2) Sedm miliónů československých občanů se vystřídalo s rudou legitimací v kapse.
3) Jádro disentu, které pak vytvořilo - byť dočasně - politickou alternativu, má komunistickou minulost a vrána vráně oči nevyklove,
4) ... tím spíš, že komunisté stávající předali komunistům vyhozeným vládu úhledně zabalenou, s růžovou mašlí.
Toto jsou základní zkušenosti a pokusy o "postih" komunistů po dvaceti lety jsou tak směšné, jak byl směšný Kocáb před mikrofony a kamerami.
A že byl směšný doslova šíleně.
|
|
JAK ŽIVOT JDE: Muriel a oranžová smrt
Hůl má totiž dva konce a u nás to trvalo dvacet let, než vyrostla generace tvůrců comicsu (náš comics je teď na vysoké evropské úrovni), ale také čtenářů comicsu. Ono je něco jiného prolistovat Čtyřlístek a něco jiného je číst, dejme tomu, comicsovou adaptaci Bradburyho Fahrenheita. A pořádně vychutnat Muriel, která udivuje moderností pojetí. Jako by vznikla letos, vůbec nezestárla.
Jirka Wagner natočil část té akce na video, tady je režisér Vorlíček:
Až v roce 1991 vyšel v nakladatelství Comet comics Káji Saudka Muriel a andělé podle scénáře Miloše Macourka. Vytvořen byl v v roce 1969 jako první svazek zamýšleného cyklu dvanácti knih. Kája s Macourkem vytvořili ještě druhý díl Muriel a oranžová smrt a ten vyšel v Albtarosuvčera. Pozvali mě na křest, spolu s režisérem Václavem Vorlíčkem jsme tam vedli řeči, přišla spousta lidí, především Johana Saudková, Kájova manželka, a jejich dcera Berenika, samozřejmě pánové z Albatrosu, Ondra Müller, který knihu doslova vydupal ze země a ředitel Michal Krejčí, který tomu všemu věřil a fandil. Co ale je podstatné je kniha sama, ta se prostě povedla. Je to 160 stránkový opus, skvěle vytištěný na výborném papíře - právě to mě přimělo k prohlášení, že je to možná na jedné straně dobře, že kniha ležela tak dlouho u ledu, protože kdyby vyšla už tenkrát v sedmdesátých létech, byla by mizernými barvami na chlupatém papíře a o dvacet let by byla jen o něco lepší. Teprve teď dostala úpravu jakou si zaslouží a taky - má čtenáře, jaké si zaslouží.
Na you rube najdete i další pokračování Vorlíčkova vyprávění.
