Socialismus dle Paroubkovy skvadry

Paroubkova hejtmanská parta se dohodla na deset let dopředu se státní železniční společností, že špína, bordel, bezdomovci, zpoždění, to vše co nyní na železnici je, bude nadále pokračovat. Nepřipustila výběrové řízení a nepustila na koleje konkurenci, která by to dělala jinak. Tomu se říká paroubkovský socialismus v praxi a lidi pro to budou příští rok hlasovat, aby jim tihle samí lidé zrušili třicet kaček u doktora a utrousili jim tu stovku, to dvě takových a onakých příplatků.
Iniciativa společnosti Student Agency, té firmy, která dokázala že to jde v autobusové dopravě, je tedy víc než sympatická, respektive RegioJetu, firmy která se zaměřuje na regionální vlakovou dopravu. Její majitel Radim Jančura vyzval na stránkách RegioJetu k elektronické reakci lidi, které rozhodování politiků o regionální dopravě popudilo a není jim lhostejné. Pokud byste se chtěli připojit, stránka je ZDE a bylo by asi dobré, kdybyste známost této adresy šířili.
ta věc je vcelku jasná a známá, psalo se o ní hodně. Obecně vzato, co je zarážející, je zřejmě nulová podpora - těch statečných aktivistů, kterým tolik záleží na omezení automobilové dopravy ve prospěch veřejné, najmě pak železniční. Proč se nikdo z nich neuvazuje na komíny nebo na zábradlí nebo na cokoli, na co se jinak tak rádi uvazují? Kde běhají rozhořčení aktivisté převlečení za mrtvoly a mulisáky a komeníky nebo další maškary, které se dají dobře vyfotit a vyjímají se na přední stránce novin, aby podpořili efektivní železniční dopravu? Kde je strana zelených, kde jsou všelijaké ty duhy a arniky a jak se to všechno jmenuje?
Nebudu předstírat, že neznám odpověď.
Ti všichni mlčí a mají k tomu silný ideologický důvod. On je totiž pan Jančura majitel a tudíž kapitalista a nejspíš vykořisťovatel, kdežto majitel těch smradlavých vlaků je stát a ten soudruzi aktivisté tolik milují. Takže ho šanují i v tomto případě.
Dárek na Vánoce? Kniha pro dospělé, kniha pro děti
Ondřej Neff: Celebrity
Co všechno lidé udělají, aby se vyšvihli na vrchol žebříčku slávy? Tuto otázku si musí položit spisovatel Karel Mareš a herečka Veronika Sekerová, když narazí při návštěvě Florencie na stopu příšerných mystérií, jež sahají až k počátku věků. Proti své vůli jsou vlečeni po schodišti děsu a objevují to, co bylo skryto po staletí. S výsledkem, který vede k odhalení toho nejstrašnějšího tajemství, toho, které oba skrývají ve své duši. Jejich průvodci je tucet nejslavnějších celebrit světa, Cindy Crawfordovou počínaje a Paul McCartneym konče. Je možné, aby se česká celebrita dostala tak vysoko, jako jsou oni? Ano. Za určitých okolností ano. Za jakých, to ani nechtějte vědět... Ondřej Neff přichází s novým románem. Tentokrát zavítal na pole čistého hororu, kam se dříve odvažoval jen zřídka. Jeho výprava do říše strachu však dozajista přesvědčí všechny příznivce tohoto žánru.
Knihu si lze objednat s 20% slevou ZDE
Jules Verne - Ondřej Neff: Tajuplný ostrov
Ediční řada Jules Verne pro 21. století pokračuje dalším, již čtvrtým titulem, jenž znovu doprovázejí nádherné ilustrace a kvaše Zdeňka Buriana. Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství. Největší z nich se skrývá v hlubinách ostrova, v tajemných prostorách, které dokázal vypátrat jen ten, kdo prosvítil jasem svého génia hlubiny oceánů. Ano, řeč je o kapitánu Nemovi, hrdinovi románu Dvacet tisíc mil pod mořem a nepřímém hrdinovi i Tajuplného ostrova.
Strhující román vychází v moderním převyprávění, určeném pro čtenáře jednadvacátého století. Spádný děj podepřený uměleckým mistrovstvím ilustrátora Zdeňka Buriana doslova vtáhne čtenáře do víru událostí a nedá mu vydechnout až do posledního poznání, že cesta za záhadami zdaleka nekončí poslední stránkou příběhu.
Knihu si lze objednat s 20% slevou ZDE
|
|
 |
JAK ŽIVOT JDE: Odposlechnutá moudra
Ve čtvrtek jsme měli v IDIFu (Institut digitální fotografie) Den otevřených dveří. Ljuba mě cestou na natáčení odvezla na Budějovickou, a odtud jsem berlil metrmo a pěšmo do Hálkovy ulice, kde náš IDIF sídlí. No a vystupoval jsem na I.P.Pavlova neboli Pavláku či Slintáku a přede mnou šli po peróně tři mládenci s bradami ledva ochmýřenými, tedy velmi mladí, a jeden pravil:
"Jednotlivý holky nejsou blbý. Dá se s nima muvit prakticky se všema. To jenom když jich je víc pohromadě, tak to je potom strašný."
Svatá pravda! A pak že moudrost přichází věkem.
Jakpak se ale na to dívají holky? Zdalipak si ony myslí, že jednotliví kluci nejsou blbí, jenom když jich je víc pohromadě, že je to strašný? Já si tedy myslím, že to tak skutečně je, ale nejsem holka, takže se k tomu nemohu kvalifikovaně vyjádřit.
Z holčičích náhledů toho moc neznám, jen jeden, a ten mi prozradila jedna holka věku zralého:
"Kdyby chlapi slyšeli, co si o nich ženský povídaj, tak by se jim pinkulíny už nikdy nepostavily."