 |
Dálnice D1 se propojila až do Ostravy. Čteme, že je tudíž napojena na německý dálniční systém, což je v jistém smyslu pravda, s tou výhradou, že je nutno překonat příšerný uzel v Praze. Nelamentujme ale, ten se skutečně už řeší a bude vyřešen tou části Pražského okruhu, která vede přes Vltavu a Berounku.
Ekologistická ideologie vytváří atmosféru nedůvěry ba odporu proti dopravním spojům. Tak třeba v posledním Respektu je pozoruhodný text od pana Kišše, z něhož vyplývá, že se celá krajina nachází ve stavu totální devastace a že současný civilizační vývoj vede ke zkáze.
Je jasné, že automobilismus je fenomen moderní doby, a ta začala hluboce ve dvacátém století, ještě před první světovou válkou. Je spojen s osobní svobodou jednotlivce. Žádný jiný prostředek dopravy nedává jednotlivci tolik svobody, jako osobní automobil. Nikde na světě se nepodařilo vybudovat takový systém veřejné dopravy, aby jednotlivci poskytl byť vzdálenou, aspoň nějakou míru svobody pohybu. A to není záležitost jen nějakých osobních pocitů. Volnost pohybu je svázána s povoláním, s prací, s osobním zaměstnáním. Je možné uvažovat o tom, zdali auta mají být taková či onaká. Už dnes jsou daněna podle obsahu, byly tu pokusy diferencovat je podle výkonu (francouzské "fiskální koně" neboli CV) a troufnu si odhadnout, že tudy někudy vede rozumná cesta. Danil bych podle rozměrů a váhy s velkým progresem, ale to je věru věc diskuse: parlamenty se do ní vrhat nebudou, protože všichni poslanci jezdí autem, a vzhledem k jejich příjmům, do nichž jsou zahrnovány částky za používání veřejné dopravy, si mohu dovolit luxusní auta. Proto těžko budou slyšet na návrh daní az rozměr auta. Nicméně, dálnice tvoří osu hospodářského života státu. A jelikož životní prostředí, jeho kvalita, přímo závisí na prosperitě ekonomiky státu, stavba dálnic výrazně prospívá zlepšování životního prostředí.
To jsme se ale dostali daleko od původního prostého konstatování, že je dálnice mezi Prahou a Ostravou konečně hotova. Je to dobrá zpráva a můžeme z ní mít radost nekalenou žádnými pochybovačnými "ale".
|
JAK ŽIVOT JDE: Už nejsem šestinedělák
Nikterak netrpím, dnes dopíši román pro rok 2011 (tedy: vyjde v tom roce). Jmenuje se Rekvalifikační kurz a více je o něm na mé stránce Neff.cz.
Silné zážitky za těch šest neděl? Nějaké by se našly. Například vaření. Jsem pořád doma, takže si musím vařit. Ljuba bývá přes poledne jen zřídka doma, zkouší ve Strašnickém divadle novou hru, od anglického dramatika Ravenhilla Nevěrně tvá. Mimochodem, nebejt to dívadlo, tak se coby manřel věším žárlivostí na osice, nebo někoho vraždím, ale bylo by jich asi pět. Ono je to prakticky jenom o tom.
Tentokrát jsem postupoval přesně podle návodu, vybaven desítkami let životní zkušenosti. Dokonce jsem si troufl na bravuru, oni tam psali, že pokud chci ten karbanátek mít ještě chutnější, mám přidat vajíčko. činil jsem tak.
No a vida, dějiny se opakují. Vzešla mi z toho jakási mazlavá hmota, takže jsem si usmažil cosi jako potrhaný bramborák, částečně syrový a částečně spálený. Leč poživatelný, takže jsem si udělal instantní bramborovou kaši, do toho jsem zo vmíchal a vznikla nová zvolská specialita zvaná Mišunk a la Neff.
Šest neděl uplynulo od mé operace nohy (= od jejich operace mé nohy, čeština je někdy hodně ohebný jazyk). Pořád ještě berlím světem a teprve v podnělí jdu na kontrolu, kde mi pan docent Landor sdělí, jak to se mnou nadále bude.
No a jak tak si kuchtím ty obědy, objevil jsem v naší spížní skříni i zeleninové karbanátky v sušině. Kdysi dávno, před eonem věků, hluboce za života mých rodičů, ještě na Žižkově jsem se pokusil usmažit si zeleninové karbanátky. Vzešla mi z toho jakási mazlavá hmota, takže jsem si usmažil cosi jako potrhaný bramborák, částečně syrový a částečně spálený.