Podle toho, co v úterý schválil Evropský parlament, to "operátoři" budou muset udělat o 24 hodin.
Byrokratický socialistický Brusel už nejednou zasahoval do telekomunikační politiky. Například když donutil "operátory" zásadně upravit jejich gangsterské roamingové tarify. Vtip je v tom, že tito "operátoři", kteří parazitují na přidělených rádiových frekvencí, což je de facto přírodní bohatství toho kterého státu, monopolisticky určují ceny, bezpochyby v kartelové dohodě s "konkurenčními operátory". Taková je smutná pravda. Za tohoto stavu věcí jsem rád, že máme "omezenou suverenitu" - tato "suverenita" spočívá v tomto případě v nátlaku a v korupci. Ztratil jsem iluze od té doby, když byl z našeho trhu vytlačen Orange usilující o statut třetího operátora. Ano, od té doby našim orgánům nevěřím nos mezi očima.
Abych shrnul: toto je příklad, kdy mají zásahy EU naprosto oprávněný smysl. Narušují monopolistické vazby, které si jednotlivé národní sekce nadnárodních gigantů vytvořily pomocí korupce a osobních vazeb na území jednotlivých evropských států. Jsou oblasti podnikání, kde je přirozená konkurence iluze. Telekomunikace z povahy věci samé do toho patří.
A to je začátek.
Čteme:
Zaměstnanci ČEZ a finanční skupiny J&T zažili krušné ráno. Do jejich kanceláří vtrhli inspektoři Evropské komise, kteří hledali důkazy o porušování pravidel soutěže a omezování konkurence. Brusel totiž podezřívá české firmy z kartelu.
Uvidíme, co se z toho vyklube. Třeba je to bouře ve sklenici vody, třeba je to něco, co vyšumí. Ale pokud skutečně bude ČEZ usvědčen z netržního jednání a donucen k miliardovým pokutám, pak se budeme ptát: kde byly naše národní suverénní orgány, které tomu nečinně přihlížely? Proč musel "socialistický Brusel" zasáhnout proti netržnímu chování?
Tohle byl vysoce profesionální podnik, dokonalý servis, komorní, spíš varietní program - ovšem ten bezvadně pásnul na rozměr cirku. Už to, že manéž byla vyvýšená, tedy spíš pódium, takže odevšud bylo dobře vidět, třebaže cirkusové hlediště nemělo žádnou elevaci. Zvířata? Ano, ale holubi, pejskové, kozičky, poníci, tedy milá domácí zvířátka, žádní chudáci utrápení lvi. Program stojí na bedrech Kramerovy rodiny, každý tam dělá všechno, v manéži svalovec dělá untrmana akrobatce vznášející se v kupoli a pak vezme plášť a chodí s poníkem do kolečka, aby se děti povozily; milostivá paní drezůruje pejsky (výborné číslo) a o pauze prodává cukrovou vatu. Kdyby takto efektivně byla organizována státní správa, platili bychom desetiprocentní daň a dálnice by byly hotové a vysokorychlostní koridor by svištěl jedna radost. Jenže takový cirkus Cramer je ostrůvek pozitivní deviace co se efektivity týče, abych si vypůjčil páně Zemanův příměr.
Dominka byla nadšená, zejména z klauna Dominika (já také, byl perfektní) a ze světelné vrtulky, kterou jsme jí koupili.
Poněkud podgerovská příhoda na konci.
Ljuba vypráví o traumatizující historce z cirkusu, kdy její Anička byla malá, asi desetiletá. Šly na představení a kasírka Ljubu poznala coby herečku a s voláním "vy nic neplaťte, vy jste našinci" odvlekla ji i Aničku do ředitelské lóže, kam je usadila poté, co jim nasadila šaškovské nosy. Anna od té doby nenávidí cirkus. Takže, když se Ljuba v noci vrátila v pole role, vítal jsem ji:
"Ředitelská lóže? Šaškovský nos? To nic není! Mě vytáhli do manéže, šoupli mě s dámou svázanou do kozelce do pytle a ona mi, svázaná, svlékla bundu a oblíkla si ji pod provazy!"
Což je svatá prauda praudoucí. Byl jsem v manéži, i s berlema. Ty mi podržela asistentka.