 |
Někdo vynesl dokumenty z britského Climate Research Unit, jednoho ze světových center alarmismu, toho ideologického hnutí, které ovlivňuje světovou politiku se zásadními ekonomickými přesahy. Dokumenty jsou dosud předmětem zkoumání, je to obrovský objem dat. Nicméně už teď je patrné, že alarmisté se uchylují k překrucování dat a že bezprostředním výsledkem - přinejmenším pro ně - je příliv obrovských peněžních sum, o kterých by si mohli jen nechat zdát, kdyby měl převládnout jednoduchý názor: počasí se mění, a to jak se mění, je normální.
Kdyby se ta situace měla k něčemu názornému přirovnat, tak asi k tomu, že by vzniklo alarmistické hnutí při ubývání Měsíce. Vlády by se shodly na kjótském protokolu, který by měl za cíl zastavit ubývání Měsíce a způsobit jeho přibývání. A tak dále, můžete si doplnit dle vlastní fantazie.
Mechanismus za tím vším je jednoduchý. Nejedná se samozřejmě jenom o bazilišky v britském Climate Research Unit, schopné ohýbat "hokejku" libovolným směrem, jen když granty kapou. Jde o to, že vlády velmi rády vytvářejí dojem práce ve prospěch veřejnosti, když je to nestojí moc peněz. Alarmistický povyk je vždycky tak či onak přenesen na bedra soukromého sektoru - a zprostředkovaně na bedra občanů. Jenže to je vyzkoušené, že občan nereptá, pokud necítí přímý tlak. Takže, že je všechno podstatně dražší kvůli ekologistické zátěži, to občan nepocítí. On nevezme v úvahu, že dálnice je dvakrát dražší mimo jiné i kvůli přechodům pro losy, které u nás asi sotva potkáte při odpolední procházce. Naopak, on má pocit, že vláda hájí dobrou věc, když jde ekologistům na ruku - a zdražuje stavbu dálnic ve prospěch stavebních společností, které pak uplácejí státní úředníky. To je ten mechanismus.
Že jsem se s dálnicemi dostal daleko od klimatu? Ale ne. Je to jeden balík, jedna ideologie, jeden velký kolosální podvod, jehož obětmi jsme my všichni.
Ano, je to rána alarmistům, ale ti se z toho snadno vylžou. Právě tím mechanismem,, výše popsaným. Vládám to vyhovuje, do alarmistického a ekologistického vřeštění se dají zamotat výdaje navíc, a kdo vyhledá, do čích kapes spějí?
|
Listopad nebývá ideální měsíc pro cyklistické výboje a vida, Dominka si právě v tuhle dobu oblíbila její First Bike, plastové kolečko bez šlapek, vyrobené právě pro mrňousy jako je ona. Mě a Davida přivádí do stavu nadšení fakt, že tenhle vehikl má bubnovou brzdu na zadním kole! Tak to je něco, co Dominka hned tak neocení, zato se jí líbí, že:
Pravda, její nedůvěra trvala nějakou dobu. Na rozdíl od staré dobré spolehlivé tříkolky tenhle First Bike nestojí vzpřímeně sám o sobě, když ho pustíte z ruky, spadne na zem a to budí podezření opatrné mladé dámy. Jenže už přišla na ten princip, že to jede samo, jakmile se odrazí. Dále přišla na skutečnost, na niž sám narážím též, když jezdím na kole, že totiž s kopce to jde podstatně lépe než do kopce. Zatím ještě nedospěla do mého náhledu na tu věc, že totiž je ideální rovina. Ona by chtěla, aby to bylo pořád s kopce. To samozřejmě nejde, a tuší to už i ona sama. Ve svém věku má ovšem po ruce jednoduché řešení tohoto problému.
Když nastane fáze do kopce, sleze a nechá mě nebo Davida naložit si kolečko na záda.
