 |
České přísloví hovoří o pálícím dobrém bydle. Oko mi padlo na internetovou anketu stran 17. listopadu, jak budou lidi slavit či připomínat si 17. listopad. Nejméně odpovědí bylo "neslavím ze zásady", dobrá, to lze pochopit. Ale nejvíce je není co slavit.
Nad tím se mi zvedá žaludek a otevírá kudla v kapse a pochybuji o soudnosti lidí, kteří lezou na internet. Že není co slavit! 17. listopad je samozřejmě symbol, kdyby režim nastolený ruským imperialismem padnul o týden dřív nebo o týden později, bylo by to jedno, stalo se to ale 17. listopadu a to je historický fakt. Podstatné je, že se to stalo a my jsme se vrátili do normálních kolejí, vrátili jsme se do civilizačního okruhu, ve kterém jsme se ustanovili jako národ a ve kterém tu po generace žijeme a každý z nás tu odvíjí svůj osud a o cosi se snaží s menším či větším úspěchem.
To, co symbolizuje 17. listopad 1989 je důležitější než 28. říjen 1918: pád Rakouska nezměnil podstatu. Rakousko-Uhersko byla civilizovaná a slušná evropská mocnost, byla to konstituční monarchie a v jejím rámci se české a moravské snahy důstojně a úspěšně rozvíjely. Ruská okupace, která začala takzvaným osvobozením (politicky vynuceným, za cenu mnohých ruských i českých obětí, to skutečné osvobození mohlo nastat mnohem dříve, americká armáda k němu byla připravena v Plzni) v roce 1945 a vyvrcholila nastolením loutkové tzv. komunistické vlády v roce 1948, nás hodila do sféry temné byzance, vyvolala úpadek a stagnaci, ze které se hrabeme dodnes. A byli bychom v ní ještě hlouběji než v roce 1989, nebýt převratných událostí v Rusku, nebýt zoufalé snahy Michaila Gorbačova o reformování nereformovatelného. Ruské impérium pustilo z drápů své středoevropské kolonie, to je význam roku 1989, význam symbolického dne.
A že není co slavit?
Kdo tuto volbu volil, by se měl hluboce nad sebou zamyslet.
|
JAK ŽIVOT JDE: Berle jako tělocvičné nářadí
Beru berle jako tělocvičné nářadí. Ona je to docela námaha, musíte se pořádně opřít, držadla sevřít a páčit trochu dolů, aby vás ty opěry vzadu postrkovaly kupředu. Napadlo mě, že bych si tam mohl přiheftovat nějaké proužky se sucháčem, abych měl ty berle festovněji na ruce, ale možná že by to bylo až moc dokonalé. Taky uvažuju, že bych je mohl nějak výtvarně zpracovat. Konverze na samopal se nabízí okamžitě, ten nápad už měl kolega Šakal. Taky by se dalo popřemýšlet o pružinách. Mohl bych se stát Pérákem, jak jsem o něm namaloval před lety ten comics, ostatně je pořád na webu!
Lidi mi přejí "uzdravení". A já? Jebem také uzdravovanie, veď som zdravý! Mám novou nohu a zajíždím ji, jako se zajíždí motor nového auta. Odmítám představu, že jsem nemocný. Chodím teď na procházky víc než se starou nohou, s Irdou nachodíme po lese minimálně půl druhé hodiny deně. Tak jakejpak nemocnej!