 |
Ve Svatošově galerii v Budějovické ulici 55 na Praze 4 (ze stanice metra Kačerov pěšky cca 5 minut dolů směr Krč) můžete shlédnout výstavu mých obrazů na téma Jules Verne, některé z nich jsou na webové galerii zde.
|
Po dnešku je vše zase trochu jasnější a trochu nejasnější. Klaus prostřednictvím svého tajemníka prokázal, že mu jde o nejšílenější lživou manipulaci, jaká je jen možná. Sdělil občanům, že hájí jejich domovy, které jsou ohrožené prolomením Benešových dekretů. To je nestydatá lež. Civilizovaná Evropa, ze které nás chce pan Klaus vytrhnout, má jen málo hodnot, na kterých lpí tak intenzivně, jako je vlastnické právo. Žádný Čech, který nyní užívá jakýkoli majetek, který kdy v minulosti patřil jakémukoli Němci, se nemusí o svůj majetek obávat. Klaus nás straší "portugalskými soudci". Neexistuje portugalský soudce, který by potřeboval poučení o nedotknutelnosti vlastnictví. A také o nepřípustosti zpětného působení práva.
Dále je zřejmé, že se rozhodl Lisabonskou smlouvu nepodepsat.
Z historického hlediska je to zajímavý úkaz.
Ani v nejtemnějších monarchiích není mnoho příkladů, kdy by jednotlivec měl naprosto nekontrolovatelné právo rozhodnout to či ono. Každý samovládce se musel tak či onak ohlížet na instituce svého státu. Klaus využil toho, že naše ústava nepočítá s tím, že by se jednotlivec, tedy úředník v postu prezidenta, opřel vůli všech ostatních stáních orgánů. Neschopný Topolánek, zcela pasivní v této osudové situaci, plácá nesmysly o jakémsi "poloprezidentském režimu". Je to jinak. Klaus využil možnosti totálně se vykašlat na všechny ostatní ústavní orgány státu a prosazovat svoji vůli, jelikož tvůrce ústavy nenapadlo, že by něco podobného mohlo nastat.
A jak to bude dál?
Jeden Klaus se postavil proti sedmadvaceti ústavním systémům Evropy, tedy včetně českého. Není pravda, že Česká republika Lisabonskou smlouvu neschválila. Schválily ji volené orgány a vázne to na jediném podpisu, který byl - snad nedopatřením, snad důsledkem spoléhání na demokratické cítění pověřeného úředníka - svěřen prezidentu republiky v dobré víře, že prezident bude snad korigovat, snad namítat, ale v podstatě bude jednat ve shodě s ostatními orgány republiky.
Jen blázen a snad Václav Klaus si může myslet, že kontinent a jeho vlády reprezentující půl miliardy lidí teď srazí paty a sbalí kufry a vzdají se výsledků mnohaletého politického úsilí. Dojde k nějakému řešení. Tupý Topolánek vzkazuje Evropě, aby se "do toho nepletla". Nechápe, která bije. Ona si Evropa poradí, bez Klause a bez Topolánka. Jistě to bude řešení bolestné. Bude to nějaké přelomení práva - ostatně, stejně jako Klausova obstrukce je přelomení práva. Zanechá to stopu, jizva zůstane. Evropa ale půjde svou cestou i navzdory Klausovi. Ale na naší republice zůstane na dlouho stín. Jsme země, která toto způsobila, která si tohoto člověka postavila do čela, třebaže všichni věděli, jaký je jeho vztah k Evropě.
Hodně se mluví o vyrovnání s minulostí. Jak se vyrovnáme s přítomností? Jak budeme myslet a mluvit a jednat v situaci, kdy jednotlivec Václav Klaus tak zásadně a absolutně škodí našim národním zájmům?
Není to tak dlouho, kdy se objevily billboardy s nápisem STYDÍM SE ZA SVÉHO PREMIÉRA. Ten premiér, to Stanislav Gross, trapný šíbr, který probruslil sociálnědemokratickou politikou a vydělal nějaké peníze a kamarádil se s majitelkou bordelu. Bože můj, vždyť to byla bagatela ve srovnání s tím, co se děje. Kdy se objeví billboardy STYDÍM SE ZA SVÉHO PREZIDENTA?
|
JAK ŽIVOT JDE: Jak jsem se pohádal a zase smířil u pekaře
Takže včera jsem tam byl zase pro dalamánky a krám byl prázdný a za pultem jen ta pyskující pekařka. Tvářila se jako by nic a já taky a koupil jsem dalamánky a pak povídám, že se chci omluvit za zvýšení hlasu, ale že jsem nepředbíhal a ona no jo, vy jste byl u těch novin, mně to pak došlo a já že to nevadí a že jsem neměl řvát a ona že si měla všimnout a já, že ona má svejch starostí dost a vona že už myslela, že nikdy nepřídu, a já že kam bych chodil, dyť je to bezvadný pekařství.
Když o tom přemýšlím, tak mě napadá, že měla přijít ta první, nepyskující pekařka a rozehnat nás minimaxem.
Včera jsem se smiřoval s pekařkou. Byla to dojemná scéna a nebýt tam pult, možná bychom se objali a zaplakali.
Vzniklo to takto.
Přišel jsem do pekařství, bylo to v pátek. U pultu stály dvě dámy a dvě pekařky je obsluhovaly. Dámy si objednávaly loupáky a koláčky a kremrole a kus chleba, nakrájet na jemno, a ještě půlku veky atd. No a já bloumal a na chvilku jsem se zastavil u stojanu s novinami. V tomto kritickém okamžiku vešla třetí paní a zastavila se za tou druhou, již nakupující.
První nakupující donakupobvala, zaplatila, odešla, takže jsem přešel na její místo. No a pekařka obsluhující druhou paní na mě houkla, abych nepředbíhal.
Já řek, že nepředbíhám, ale poslechl jsem pokynu, opustil místo na forhontě a zacouval za tu druhou paní před tu třetí. Ta nenamítala, protože věděla to, co nevěděla pekařka, totiž to, že jsem v krámě byl dřív než ona. No a takže pyskování pokračovalo, přesto jsem koupil své dalamánky a odešel naprdnut.
Ostatně soudím, že tak to má být. Lidi se maj domluvit. V pekařství i mimo.