 |
Ve Svatošově galerii v Budějovické ulici 55 na Praze 4 (ze stanice metra Kačerov pěšky cca 5 minut dolů směr Krč) můžete shlédnout výstavu mých obrazů na téma Jules Verne, některé z nich jsou na webové galerii zde.
|
Čert se v tom vyznej. Doslova pár dnů po Obamově kapitulaci před ruským tlakem přichází z Ameriky cosi, co se tváří jako vážný projekt protiraketové obrany, přičemž velitelství tohoto systému nebo přinejmenším nějaký důležitý uzel by měl být u nás.
Pozitivní pohled: hlavním kritériem musí být efektivita a pokud se podařilo vyvinout efektivnější systém, který by účinně nahradil ten doposud zamýšlený, bylo by to pro bezpečnost Evropy jistě velmi dobré. Zatím známe jen obrysy zveřejněné skrze média, ale naznačuje se, že by se systému mohly účastnit i země mimo NATO - a kdyby i Rusko, bylo by to nejlepší, co by se mohlo stát (je asi sto důvodů proč se domnívat, že na takovou variantu Rusko nepřistoupí). Rysy zveřejněného návrhu nesou prvky modernosti: pružnost a mobilita, to zní velice sympaticky. Pokud by nějaká významná část systému byla realizována u nás a v Polsku, bylo by to potvrzení toho, že se s námi vážně počítá a že se vskutku stáváme součástí západního světa včetně toho důsledku, že za námi bude Západ stát, pokud by naše svoboda byla ohrožena - jak se to stalo v minulém století dvakrát, na dobu úhrnně půl století.
Negativní pohled: Způsob, jakým Obamova administrativa s takto citlivým tématem zachází, svědčí o bezkoncepčnosti, ba chaosu. Kdyby změna Obamova postoje vůči stávajícímu systému měla ráz technologický, soudný politik, jímž Obama očividně není, by včas signalizoval své pochybnosti i své naděje v implementaci systému jiného. Pak by nemusel nikomu o změně názoru telefonovat v jednu v noci. Právě tato okolnost svědčí o tom, že k rozhodnutí došlo na nějaké poradě a že pan prezident řekl adjutantovi "spojte mě s tím pitomcem" a neuvědomil si, že dotyčný pitomec už hnípe v kanafasu v důsledku časového posunu. No a pak mu za pár dní někdo řekl, že Rusko oslavuje vítězství a Irán drze zveřejnil další nukleární kapacity a odzkoušel rakety s doletem 2500 km a bylo tedy nutno vytáhnout zase něco z rukávu, aby to nevypadalo, že se Amerika stala hříčkou v rukou kašpara.
Realistický pohled: Pravda je někde napůl, jak to tak bývá. Obamovo mnichovanství je realita, nicméně USA jsou zvláštní země, která je schopna sebereflexe v míře jinde nevídané a na sebereflexi založené změně postojů v míře také jinde nevídané. Takže je možné, že iránské a ruské drzé reakce přispěly k prozření páně Obamově. Jak je to ve skutečnosti, ukáže blízká budoucnost.
Klaus ochráncem lidských práv
Klaus podepíše Lisabonskou smlouvu, pokud k ní bude připojena klausule o Chartě práv EU. Pak prohlásí, že ji podepíše, pokud EU omezí produkci skleníkových plynů na desetinu. Už brzy ho uvidíme na Hradě jezdit na skejtu s petflaškou v ruce a batůžkem na zádech a Hájek s Jaklem uzavřou registrované partnerství.
Budiž trvale bráno na vědomí, že tohoto exota nám nadělila Občanská demokratická strana. Pamatujte si to, až půjdete volit.
|
JAK ŽIVOT JDE: ***
Beseda měla začít v deset. Čekal se krásný den, byl bych jel do Prahy na motorce, jenže jsem musel odvézt z Idifu velkoplošné fotky na výstavu Čína a Tibet, kterou zítra večer s Ljubou otevíráme ve Strašnickém divadle (pátek 9.10. od 18 hodin, je to bývalá Solidarita, máte-li chuť a čas, přijďte se podívat a pobejt a popít), takže jsem jel autem. No a ve Vraném jsem naložil stopařku, paní zralého věku, jela k doktorovi do Modřan. A zase: normálně jezdím přes Zbraslav, Lahovice a Chuchli, mimořádně jsem tedyto vzal přes Modřany.
Hned za Zbraslavským mostem začala zácpa a ta se sunula krok sun krok pět minut, deset, dvacet třicet... Až v úrovni nového tunelu se ukázala příčina: za policejní asistence tam nějací lidé vedli po silnici koně. Co to bylo za nápad transportovat hřebčín v ranní špičce po silnici? V Pyrenejích jsem uvázl autem mezi krávami a v Jižní Africe mezi antilopami a v Keni mezi slony. Za Zbraslaví se mi to stalo mezi koňmi, ale nějaký vůl tam někde taky musel být.
Včera jsem měl v Praze besedu s dětičkami ve věku tak dvanáct, třináct, ve věku nelítostném. Bylo jich asi padesát, ptal jsem se, kdo z nich četl nějakou verneovku, přihlásil se jeden zádumčivý jinoch, ale nebyl si jiist, jakou četl a zdali to verneovka byla. Ostatní ani neviděli žádný film. Takže ten projekt nakladatelství Albatros Verne pro 21. století - vydávání upravených verneovek s ilustracemi od Buriana, jak vidno, má oporu ve faktech.